Vtipy

[TomášFencl]

Soudce vejde do sálu, bouchne kladívkem a povídá:
- Než začne přelíčení, musím vám oznámit jednu věc. Obhájce mi zaplatil 300 tisíc, abych rozhodl v jeho prospěch. Žalující strana mi zaplatila 200 tisíc, abych rozhodl v její prospěch. Abych učinil proces spravedlivým, vracím obhajobě 100 tisíc.

[TomášFencl]

Profesor smluvního práva se při hodině zeptal jednoho z lepších studentů:
- Kdybys chtěl někomu dát pomeranč, jak bys to provedl?
Student odpověděl:
- Tady máš pomeranč.
Profesor byl nepříčetný:
- Ne! Ne! Ne! Přemýšlej jako právník!
Student pak odvětil:
- Tak dobrá, řekl bych: Tímto dávám a doručuji vám, jako celku i samojedinému, svůj statek a zájem, práva, nároky, osvědčení, záruky a výhody z dotyčného vyplývající, tento zde pomeranč, jakož i veškerou šťávu, dužinu a semena v tomto obsažená a též i veškerá práva i výhody s ním spojené, s plnou mocí ke skousnutí, řezu i zmrazení a jiným úpravám k pojedení téhož, s tímto souvisící právo darování dotyčného plodu s i bez dužiny, šťávy a semen, pokud se tímto neocitne v rozporu s předešlými či současnými platnými normami, smlouvami subjekty uzavřenými či jinak závažnými bez výjimky.

[TomášFencl]

Abe potká svého přítele Icika:
- Haj, Icik, jak dou kšefty? Co ta ostravská firma, co jste vloni založili se Samíkem?
Icik jen zamžourá:
- Co mám povídat. Já do firmy vložil peníze, Samík zkušenosti z byznysu. No a pak se děly věci.
Abe je jak na jehlách.
- Jaké věci se děly? Jak to celé dopadlo?
Icik povidá:
- No děly se jakési věci. Teď má Samík peníze. A já zkušenosti z byznysu.

[TomášFencl]

Sešel se den se dnem, a nastal čas, aby Chajim Jankel a taktéž jeho žena Rivka došli na celkovou starobní zdravotní prohlídku. Doktor Rivku pečlivě prohlédl, pak přišel za Chajimem a tvářil se pochmurně:
- Nelíbí se mi ta Tvoje Rivka, začal oklikou.
Chajim na to:
- Mně také ne, ale už jsem si zvykl. Umí to výborně s dětmi a je skvělá kuchařka.

[TomášFencl]

Pan Wilson byl předsedou torontské charity, která ještě nikdy neobdržela dar od nejbohatšího právníka ve městě. Pan Wilson se pokusil obměkčit právníka po telefonu:
- Pane doktore, podle našich informací jste jen minulý rok dosáhl zisku 600.000 dolarů, a přesto jste nevěnoval ani cent na charitativní činnost.
Právník odpovídá:
- Víte vy člověče, že moje matka umírá na těžkou nemoc, a účty za nemocniční péči několikrát převyšují její roční příjmy? Víte, že můj bratr, válečný veterán, je na vozíčku a slepý? Víte, že moje sestra přišla při nehodě o manžela a zůstala sama se třemi dětmi?
– Ne, to jsem opravdu nevěděl.
– No vidíte. A když nikomu z nich žádné peníze nedávám, proč bych proboha měl dávat vám?

[TomášFencl]

- Proč jste odvolal své přiznání? ptá se soudce obžalovaného.
– Protože se mému advokátovi podařilo prokázat moji absolutní nevinu!

[TomášFencl]

Existuje konečný počet fyziků, které uživí společnost o dané velikosti. Totéž platí o učitelích a strojařích. Pouze pro právníky to neplatí. Čím více jich máte, tím více jich potřebujete.

[TomášFencl]

Kohn s Roubíčkem na návštěvě ve Vatikánu stojí na náměstí sv. Petra a dívají se kolem. Před nimi chrám sv. Petra, všude kolem paláce, mramor, obrazy, sochy… Jak se tak dívají, přijíždí papež v papamobilu a za ním kolona luxusních limuzín. Livrejovaní šoféři otvírají dveře, vystupují kardinálové, biskupové. Drahá roucha, zlaté berly, prsteny.
– Viděj, pane Kohn, povídá Roubíček. To je firma! To je sukces! A to začínali s jedním oslíkem!

[TomášFencl]

Starý Chajim Jankel umírá. Leží v nemocnici, celá mišpoche kolem. Přichází i rabi Bulvon. Sedá si k lůžku, když tu náhle se Chajimův stav prudce zhorší. Gestikuluje, chce něco napsat, vztyčí se, napíše několik posledních slov, padne a zemře. Po pohřbu sedí celá mišpoche i s rabínem a vzpomínají na starého dobrého Chajima Jankela. Napadne je, že si vlastně ani nepřečetli Chajimův poslední vzkaz. Co tak nutného jim chtěl ještě sdělit, než odešel na onen svět? Rabín má lístek od Chajima ještě v kapse. Vyndá ho, nasadí brýle, uhladí a čte:
- Pomoc, rebe, sedíš mi na kyslíkové hadici!

[TomášFencl]

V narvaném fotbalovém hledišti v Anglii je mezi dvěma chlapy volné sedadlo. Jednomu z nich to nedá a povídá tomu druhému:
- Tak to teda nechápu, že si někdo může koupit lístek, a nepřijít.
– Víte, ten lístek jsem koupil už před týdnem pro manželku, jenže ona mezitím zemřela.
– Oh, promiňte, je mi líto. Proč jste ale nevzal někoho ze známých nebo z rodiny?
– Ale, víte, oni jsou všichni na jejím pohřbu.

[TomášFencl]

Jednoho dne se pan Taussig rozhodne, že si pořídí domů papouška. K jeho údivu ho hned další den přistihne, jak v kleci sedí oděn do talitu a cosi mumlá. Překvapený Taussig přijde blíže a zjistí, že papoušek si odříkává židovské modlitby. V plynulé hebrejštině k tomu!
„Ty... jsi žid?“
„Nu, už tomu tak ráčí být,“ odvětí papoušek. „Poslechnou, že jsme u toho - vzali by mě na Roš ha-šana do synagogy?“
„Ale jistě, jistě. Jen... mohu o tobě říci známým? Není to tajemství, že ne?“
„Jistě, že ne.“
A tak Taussig neváhá a všem známým a přátelům poví, že má židovského papouška, který se umí krásně modlit v hebrejštině. A samozřejmě - mluvící papoušek, a navíc žid, kdo to kdy viděl, tak mu to přirozeně nikdo nevěří. Dalo se tedy čekat, že se Taussigovi začnou kupit a množit sázky. A na Roš ha-šana už měl uzavřené sázky za více než tisíc šekelů.
V ten den dorazí Taussig do synagogy i s papouškem v kleci. Klec položí hezky vysoko, aby se všichni přítomní mohli dívat. A že se taky se zájmem dívají, dokonce i rabín, když si teda vsadil padesát šekelů na to, že papoušek nebude odříkávat modlitbu. Taussig tedy obřadně oblékne papouška do talitu... a zrada největší! Papoušek talit nespokojeně setřese... a mlčí! Po celou dobu. Taussig tedy ze synagogy odchází jako zpráskaný pes - všichni se mu vysmáli a ještě prohrál tolik peněz!
Doma položí klec na stůl a doběla vytočený si vyhrnuje rukávy.
„Tak jo, ty ptačí šejdíři! Jestli se umíš modlit, teď je ta správná chvíle!“
A papoušek zřetelně a s klidem povídá:
„Hele hele, uklidněj se, Taussig. Zanedlouho bude Jom kipur, to budou všichni zpívat Kol Nidre. Proč se se všema nevsaděj, že zazpívám Kol Nidre?“
„Proč bych měl? Dnes jsi mlčel!“
„Na richtig. Jen si představěj, jakej příště dostanou kurz!“

[TomášFencl]

Elegantní, byť poměrně korpulentní dámu zastaví žebrák, smekne a nastaví klobouk.
- Vzácná paní, pěkně prosím, už tři dny jsem nejedl.
– Můj Bože, prohlíží si dáma žebráka s obdivem, chtěla bych mít taky tak silnou vůli!

[TomášFencl]

Babička vypráví vnučce o svém mládí:
- Věř mi, holčičko, v životě ženy bývá jen jedna velká láska.
– A kdo to byl u tebe, babi?
– Námořníci, děvenko, námořníci.

[TomášFencl]

- Tak jsem se včera vloupal k advokátovi a špatně to dopadlo.
– Chytil tě?
– Kdyby jen to. Řekl mi, že mi dá dobrou radu, ať co nejrychleji vypadnu… a hned si za tu radu naúčtoval dva tisíce!

[likelayk]

Tomáši, díky, že samojediný udržuješ toto vlákno.

Někdy to fakt trefíš. Nejnověji s babičkou