Vtipy

[TomášFencl]

Jedna radikální feministka středního věku zrovna nastoupila do autobusu, když se právě před ní zvednul ze sedadla chlap. Ona si říká: Ha, další chlápek, kterej se snaží udržovat zvyky patriarchátu tím, že slabé, bezbranné ženě uvolní místo, a doslova ho zatlačí zpátky na sedadlo. Po pár minutách se chlápek znovu zvedne, ale ona se zase cítí dotčena a zase ho zamáčkne do sedadla. Nakonec se chlápek naštvaně ozve:
- Madam, nechte mě vstát! Už jsem takhle přejel o tři zastávky!

[TomášFencl]

Potkalo mne štěstí, řeklo UHNI a šlo dál!

[TomášFencl]

Manžel posílá manželce z hospody SMS: "Zlato, dávám si poslední pivo a za 20 minut jsem doma. Pokud nebudu, přečti si tuto zprávu znovu!"

[TomášFencl]

Končím s tebou... mám tě už dost... nechci tě už nikdy vidět... jdu a už se nikdy nevrátím!
Bouchnul jsem dveřmi a jak tak scházím po schodech, slyším výstřel, běžím zpátky, beru schody po dvou, vletím do obýváku...
Šampaňské otevřela, sviňucha...

[marian_r]

Pre pamätníkov


Rok 1919. Revolučné Rusko.
Sedí Peťka, ordonanc Vasilija Ivanoviča Čapajeva, za stolom a čosi píše. Príde Furmanov a pýta sa ho:
- Peťka, čo to píšeš?/
- No, Dmitrij Andrejevič, dizertačnú prácu - odvetí Peťka.
- A na akú tému?
- Nosenie vody v rešete.
- Peťka! Čo je to za názov? Svoju dizertáciu by si mal nazvať:
„Transport kvapalín s nízkou dynamickou viskozitou v neprispôsobených nádobách.
- Supernázov!
- Dmitrij Andrejevič, neviete kde je Vasilij Ivanovič?
- Ten píše na dvore./
Peťka vyšiel na dvor a pýta sa komandíra:
- Vasilij Ivanovič, čo to píšete?
- Dizertačnú prácu na tému Vplyv kožených hudobných inštrumentov na sexuálny život duševných pastierov ruského ľudu.
- ... a ako sa to volalo pôvodne?
- Na chuja je popovi harmonika...

Šesťdesiate roky. Zväz sovietskych socialistických republík. Moskva.
Ivan si kúpil auto, priviezol si ho domov a pekne zaparkoval pred činžiakom. Na druhý deň pozrie ráno z okna a Záporožec nikde. Išiel to teda ohlásiť na milíciu. Keď ho milicionár vypočuje, prísne vraví:
- Graždanin, pozrite sa tu na túto stenu! Čo vidíte?
- Nó... obraz Vladimíra Iljiča Lenina. - odpovie po pravde Ivan.
- A čo je, graždanin, na tom obraze? Poriadne sa pozrite!
- Lenin, obklopený svojimi najbližšími priateľmi.
- A čo ešte vidíte? Čo drží súdruh Lenin v ruke?
- Čiapku. - hovorí Ivan.
- No, tak to máme! Vladimír Ijlič Lenin, obklopený svojimi najbližšími priateľmi a drží si svoju čiapku v ruke... A vy!?! Vy si necháte auto stáť na ulici!

Rok 1920. Sovietske Rusko.
Felix Edmundovič Dzeržinskij sa pýta Vladimíra Iljiča Lenina:
- Vladimír Iljič, čo je to socialistická ekonomika?
- Felix Edmundovič, vysvetlím vám to prakticky. Máte chlpaté nohy?
- Mám.
- Veľmi chlpaté?
- Veľmi.
- Veľmi, veľmi chlpaté?
- Veľmi, veľmi.
- Nadežda Konstantinovna, - obráti sa Lenin na Krupskú - píšte:
"Dzeržinskému v zime prešívané nohavice neprideliť!"

Začiatok minulého storočia. Rusko. Peterburg.
Robotník Sidorov sa po ťažkej smene v Putilovskom závode vracia domov. Rozhodol sa, že urobí radosť svojim deťom. Kúpil teda melón a kráča si s ním pod pazuchou. Tu zrazu spoza rohu vyskočí malý chlapík, taký holohlavý s ryšavou briadkou a sekerkou v ruke. Chlapík skríkne:
- Nó, baťko, položte pekne melón na zem.
Robotník Sidorov spoznal v tom malom chlapíkovi vodcu svetového proletariátu, súdruha Lenina. Poslúchol ho teda a položil melón na zem. Chlapík priskočil k melónu a prásk ho sekerkou.
Rovno na dve polovice. Potom jednu schmatol a so spokojným úsmevom zmizol za rohom ...
.... a to je celá história o tom, ako sa Vladimír Iľjič Lenin podelil
o melón s neznámym prostým robotníkom.

Vasilij Ivanovič Čapajev dal nastúpiť svoju 25-tu streleckú divíziu a pýta sa:
- Súdruhovia, povedzte, potrebujú vtáky peniaze?
- Nepotrebujú! Vasilij Ivanovič! - jednotne odpovedá divízia.
- To je dobre! Sokolíci moji! Ja som vám totiž výplatu prepil.

Rok 1919. Revolučné Rusko.
Vasilij Ivanovič Čapajev a jeho ordonanc Peťka sedia a nudia sa.
Čapajev vraví:
- Peťka, zbehni do dediny k tomu mužíkovi, čo páli samohonku a dones fľašku.
O hodinu sa Peťka vráti s poznatkom:
- Vasilij Ivanovič, on nemá ani kvapku pálenky.
- Ech, tá dnešná neschopná mládež... Poď ideme tam spolu.
Prídu k starému mužíkovi. Čapajev ho zdraví:
- Zdravstvuj, otec.
- Zdravstvujte, synkovia.
- Otec, prišli sme k tebe v mene sovietskej vlády. Pozerám, že domček máš starý.
- Och, starý je, starý...
- Peťka zapíš: nový dom jemu od Sovietskej vlády. A ženu máš starú?
- Starú, synak, starú...
- Peťka zapíš: novú ženu jemu od Sovietskej vlády.
- Synkovia moji, koľko som ja na vás len čakal. Sadkajte si, vypijeme si... Posedeli si, vypili i zopár fľašiek na cestu dostali. Pri odchode sa ešte Čapajev vo dverách obrátil a pýta sa:
- Otec, a možno ty máš aj chuja starého?
- Ój, synak, veru starého ho mám, starého ...
- Peťka zapíš: chuja jemu od Sovietskej vlády...

[TomášFencl]

Přijde holčička do Zverimexu a žvatlá: “Puosim vás, máte maí kuáíčky?”
Prodavač nasadí klasické dětské žvatlání, sehne se k ní a vezme ji k výběhu: “Ty bys chtěla kuáíčka? A jakýho? Máme tu… maího hnědýho kuáíčka, maího chwupatýho šedivýho kuáíčka, maího uoztomiího bíuího kuáíčka…”
Holčička se dívá do výběhu, vytáhne z pusy lízatko a povídá:
“No myslim, že mé krajtě na barvě nesejde.”

[likelayk]

Mariane, ty z revolučního Ruska


Děti se ptají tatínka, proč má tak velké oči.
A tatínek říká:
"Víte, děti, já jsem měl velmi těžké dětství, často jsem plakal, proto mám teď tak velké oči."
A z nedaleké kuchyně se ozve manželka:
"Kdybys raději víc čůral..."


Po důkladné zdravotní prohlídce a všelijakých vyšetřeních vysvětlil doktor své pacientce, že všechny pokusy o záchranu jejího života selhaly a je jasné, že jí zbývá pouhý necelý den života.
Paní přijde domů a s pláčem se svěří svému manželovi. V slzách mu říká, že má poslední přání:
"Víš, když je to tak, chtěla bych, abychom se tu poslední naši společnou noc divoce milovali!"
Manžel se zamyslí a povídá:
"Tobě se to lehko řekne, Maruš, když nemusíš zítra vstávat..."


Chlap telefonuje doktorovi a rozčiluje se:
"Moje žena byla u vás před čtrnácti dny na prohlídce, všechno jsme zaplatili a vy jste nám dosud neposlali diagnózu."
Doktor se omlouvá:
"Víte, stala se taková nepříjemnost. Spletly se nám výsledky dvou pacientek, takže nevíme, jestli vaše paní má Alzheimera nebo AIDS. Ale můžeme vám doporučit prozatímní řešení. Naložte ji do auta, odvezte za město a tam ji vysaďte. Když se vám vrátí, už s ní nespěte."

[TomášFencl]

Leib je takový šlemazl. Do obchodu neni, na řemeslo se nehodí. Zkusil to jako zloděj. A hned stojí pře soudem.
"To mi řekněte, Leib, když už jste se do toho domu vloupal, proč jste vzal jen takový póvl bez ceny, když tam byly zlaté svícny a stříbrné nádobí."
"Jěště voni s tim začínaj, pane soudce. Jako bych to doma neposlouchal už čtrnáct dní."

[TomášFencl]

Rabín si stále není jist, jaké povolání by pro jeho syna bylo nejvhodnější. Proto si ho jednou pozve na návštěvu, ale než jeho syn přijde, položí na stůl tři věci. Židovskou bibli, kasičku a lahev kořalky.
"No co." Říká si. "Ať rozhodne vůle Boží. Jestli sáhne po naší bibli, dám ho učit na rabína, to by byla vskutku záslužná práce. Jestli si vybere kasičku, bude z něj účetní. To není zlé. Ale pokud si vybere tu nejhorší možnost, zlobit se taktéž nebudu. No a co, tak z něj bude hostinský. Možná si občas přihne, ale pořád může být slušný člověk.
Když jeho syn dorazí, sáhne po všech třech věcech. Rabín začne ihned lamentovat: "Ach, Bože! Proč mne trestáš? Proč chceš, aby z mého syna byl katolický kněz?!"

[TomášFencl]

Kněz a rabín sedí spolu ve vlaku v jednom kupé. Uplyne drahná chvíle, když se kněz rozhodne prolomit mlčení a začne konverzaci: "Vím dobře, že ve vašem náboženství nesmíte jíst vepřové maso. Už jste ho vlastně někdy ochutnal?"
Rabín odpoví: "Abych se přiznal, tak párkrát ano."
Opět je chvíli ticho a pak jej přeruší rabín: "Vaše náboženství , pokud vím, ehm..., tak máte žít v dokonalém celibátu, že?"
Kněz odpoví: "Ano, rozumím, na co se ptáte. Porušil jsem ho tuším jednou nebo dvakrát."
Opět nastane chvíle ticha. Pak se rabín vykloní zpoza novin a utrousí: "Lepší než vepřové, že?"

[TomášFencl]

Malé museum v Izraeli. Průvodce ukazuje drahé exponáty, zalité ve skle. V celém výkladu je pinktlich, proto i stáří exponátů uvádí přesně:
- Tyto zkameněliny jsou staré dva miliony devět let.
Návštěvníci se diví:
- Jak to můžete vědět s takovou přesností? To už věda umí takovéto zázraky v určování stáří?
Průvodce se nenechal vyvést z míry:
- Nikoliv věda, ale prostá matematika. Když jsem tu před devíti lety začal pracovat, byl jsem poučen, že ty exponáty jsou staré dva miliony let.

[TomášFencl]

Šetří se všude, benzín je čím dál dražší, a tak u městské policie zřídili jezdecký oddíl. Když náčelník za tři měsíce zjistil, že koně jsou kost a kůže, zeptal se:
- A krmíte je vůbec?
– Ještě ne, informuje strážmistr Hájek, ale budeme. Byli jsme instruováni, že koně žerou ob rok.

[TomášFencl]

Teweles měl na visitkách vytištěno: Abraham Teweles, švagr boží.
Když se ho ptali, co to znamená, vysvětlil jim to:
- Můj tchán měl totiž dvě dcery: Sáru, tu jsem si vzal já v osmnácti a druhou Rebeku, tu si vzal pán Bůh, když jí bylo dvacet let.

[TomášFencl]

Do firmy přijde instalatér opravit pokažený záchod. Ptá se na vrátnici:
- "Kde je, prosím vás, ten hajzl?"
- "Ředitel právě obědvá."
- "Ale ne, já hledám ty dvě nuly."
- "Tak zástupci ředitele zrovna mají poradu."
- "Vy mi nerozumíte, já chci vědět, kde se tady dělá hovno!"
- "Jo tak oddělení marketingu je v prvním patře."

[TomášFencl]

Stařík v Oděse přichází každý den k trafice, půjčí si noviny, podívá se na první stránku a vrátí je prodavači.
„Co tam pořád hledáte, pane?“
„Nekrolog.“
„Nekrology jsou ale na poslední straně!“
„Ten, co hledám já, bude určitě na té první.“