Vtipy

[TomášFencl]

Zvířátka z lesa si odhlasují, že přestanou kouřit a pít, protože les je plný vajglů, krabiček od cigaret a všude je nablito.
Druhého dne jde medvěd-vrchní kontrolor po pasece a vidí, jak se zajíc potácí od pařezu k pařezu s cigárem na pysku.
"Hej, zajíci, vždyť jsme se domluvili, že my zvířátka z lesa už nebudeme pít ani kouřit!?"
"Když já "škyt" měl ještě zásoby,"odpoví zajíc.
"Dobře, ale ať se to neopakuje!"
Druhého dne jde medvěd kolem rybníka a vidí zajícovi uši, jak brázdí po hladině, neváhá a skočí pro zajíce, vytáhne ho a spustí:
"Zajíci, vždyť jsme se my, zvířátka z lesa dohodli..."
"Ano, "škyt" vy zvířátka z lesa jste se dohodli, že už nebudete pít ani kouřit, ale my ryby paříme dál!"

[TomášFencl]

Ježíšovi je již 30 let a rodiče znepokojuje, že se pořád nemá k založení rodiny.
I navrhne jednou Josef: "Marie, naproti bydlí lehká holka, co kdyby jsme klukovi k těm narozkám darovali jednu noc, ať mu ukáže i něco jiného, třeba se chytne."
Marie souhlasila a když se Ježíš vrátil k večeru domů, říkají mu: "Ve tvém pokoji na tebe čeká překvapení."
"O.K."
Ježíš vejde do pokoje, zavře za sebou, chvilku je ticho a najednou se ozve srdcervoucí výkřik a ze dveří vyběhne nahá holka a utíká od domu pryč co jí síly stačí jen sem-tam se s hrůzou ohlédne.
Svatý Josef přijde za Ježíšem do pokoje a ptá se: "Ježíši, co se tady stalo???"
"Sám nevím, otče, když jsem vešel dovnitř, na posteli ležela nahá dívka, přistoupil jsem k ní a ona rozevřela stehna. Tak jsem přiložil ruku a rána se zacelila"

[TomášFencl]

Roubíček a Kohn jdou na trh. Cesta je dlouhá a vede bažinatou krajinou. Co chvíli přeskočí přes cestu žába. Roubíček povídá Kohnovi:
„Když jednu žábu chytěj a snědí, maj u mně 100 korun.”
Kohn se dlouho nerozmýšlí, popadne žábu a v mžiku ji má v útrobách. Roubíček s velkým sebezapřením zaplatil prohranou sázku. Po trhu se oba vracejí stejnou cestou zpět. Roubíček, který nemůže zapomenout na prohraný peníz, se ptá Kohna:
„Poslechnou, Kohn, daj mi taky 100 korun, když jednu žábu sním?”
„Nu, pročpak ne,” odpověděl Kohn.
Roubíček se vrhl po žábě a v okamžiku se ztratila v jeho ústech. Kohn vrací dle úmluvy 100 korun. Oba jdou zamyšleni cestou dál... Delší ticho přeruší Roubíček dotazem:
„Kohn, řeknou mi, proč jsme ty žáby vlastně žrali?”

[TomášFencl]

Dva žebráci sedí na chodníku v Římě. Jeden má před sebou kříž, druhý šesticípou hvězdu. Kolemjdoucí procházejí, prohlídnou si oba žebráky, vhodí ale nějakou tu minci pouze žebrákovi, který má před sebou kříž. Jde kolem kněz, zastaví se a dění chvíli pozoruje. A samozřejmě netrvá dlouho, aby si všiml, že lidé vhazují peníze pouze tomu žebrákovi, který má před sebou kříž, tomu se šesticípou hvězdou před sebou nevhodil za celou dobu nikdo nic. Po chvíli pozorování se kněz přikloní k žebrákovi s šesticípou hvězdou a říká:
"Můj chudý druhu, ty tomu celému nerozumíš? Toto je katolická země, nikdo ti nic nedá, když máš před sebou šesticípou hvězdu, tím spíš, když je vedle tebe jiný žebrák, který má před sebou kříž. Ba co víc, jemu hodí mnoho lidí nějakou minci i jen prostě proto, aby tě naštvali!"
Žebrák se šesticípou hvězdou před sebou poslouchá kněze, otočí se k druhému žebrákovi s křížem a říká:
"Moše, podívej, kdo se snaží poučovat bratry Goldsteinovy o marketingu."

[TomášFencl]

Pozdního večera vstoupí Finkelstein do luxusního, ale ne košer delikatesu. Koupí si pár rajčat a s předstíranou bezstarostností se polohlasem zeptá prodavače: „Kolik stojí... jen čistě teoreticky... ehm... ta slanina?”
V tom okamžiku sjede z nebe blesk a kdesi nablízku zaburácí hrom.
Finkelstein vyšle k nebesům pohled a bolestně vzdychne: „Vždyť se jenom ptám! Nemusí snad hned být tak zle!”

[TomášFencl]

Ráno po svatbě v Káni Galilejské... Hosté se pomalu probouzejí, většina z nich se drží za hlavu a sténá. Jeden zvláště "prejásaný a prepitý" muž prosí: "Já mám takovou žízeň! Skočte někdo pro vodu..."
Ježíš se zvedne, že tedy půjde, když vtom všichni svorně vykřiknou: "NE! Ty už ne..."

[TomášFencl]

Hrabě Potocki má nádherného dostihového koně, který mu již vyhrál mnoho cen. Všichni koňští handlíři by ho od něj rádi koupili, hrabě ho však nechce prodat ani za 20.000$. Tu kůň ale onemocní. Hrabě si zavolá handlíře Horowitze a říká mu:
"Znáte mého koně. Momentálně je nemocný. Můžete ho mít za 10.000$. Když se zotaví, uděláte vynikající obchod."
Horowitz to riziko podstoupí. Kůň však brzy poté uhyne. Horowitz se rozjede do města. Zajde do kavárny, kde spolu sedí všichni koňští handlíři a s rozzářeným výrazem na ně volá: "Přátelé, koupil jsem od hraběte Potockého jeho koně!"
Všichni to pokládají za vtip, protože vědí, jak moc hrabě na tomto koni lpí. "Je to skutečně tak," říká Horowitz "tady mám stvrzenku, přesvědčte se sami!"
Papír jde z ruky do ruky. "A co chceš s tím koněm dělat?"
"Prodat ho!" Handlíři se začnou vzájemně trumfovat. Cena se vyšplhá až na 25.000$. Horowitz se skromně brání: "Přátelé, tahle cena je tak vysoká, že by na koni nový majitel už nemohl nic vydělat. Navrhuji místo toho loterii; je vás dvacet, každý zaplatí 1.000$ a vítěz dostane koně téměř zadarmo."
S tímto návrhem všichni souhlasí a vítěz se odebere s Horowitzem do stáje, kde ve své kóji leží mrtvý kůň. "Ajaj!", křičí Horowitz zděšeně. "Na tom obchodu ale nic neproděláš. Tady máš zpátky svých 1000$."
"Ale co na to řeknou ostatní?"
"Co by říkali? Ti přece žádného koně nevyhráli!"

[TomášFencl]

"Proč jsi takový naštvaný?"
"Půl roku jsem chodil do jednoho kurzu. Myslel jsem, že je to karate, ale dnes jsem zjistil, že je to diskusní klub pro hluchoněmé!"

[TomášFencl]

Jede indiánský náčelník džípem po poušti v Nevadě a najednou mu džíp klekne. Náčelník otevře kapotu, vyvalí se oblak páry... je mu jasné, že tohle bez mechanika nedá. Jenže mechanici si dají zaplatit a on má jen deset dolarů.
I shrabe nějaké klacíky, zapálí signální oheň a začne signalizovat svému kmeni: „Pošlete mi sem někoho s pěti sty dolary.”
Kmen vidí signál... ty jo, takovejch peněz! Signalizuje nazpátek: „Náčelníku, a k čemu potřebujete tolik peněz?”
V té chvíli v poušti dojde k pokusnému výbuchu atomové bomby. Ozve se strašlivá rána, do vzduchu vyletí sloup kouře a kamení, na zem padne šero, nad prérií se zvedne obrovský atomový hřib... a kmen signalizuje: „Dobře, dobře, náčelníku, vždyť jsme se jen ptali, nemusíte se hned rozčilovat!”

[TomášFencl]

Za totality přijel turista do městečka, kde byl jen jeden hotel, a ptá se recepčního, jestli mají ještě volná místa.
"Bohužel, už je tu jen jedno lůžko, kdyby vám nevadilo být na pokoji se dvěma dalšími pány."
No, turista to vzal. Přijde na pokoj, seznámí se s těmi dvěma a ulehnou. Ti dva se vybavují o všem možném, včetně politiky, a mají celkem protistátní názory. Turista se snaží je zarazit:
"Prosím vás, nechte toho, co když nás odposlouchávají?"
Ale oni se jen zasmáli a pokračují v hovoru. Tak se chlápek sebral, vyšel na chodbu, recepčnímu strčil do ruky dvacku a říká mu:
"Prosím vás, přineste nám PŘESNĚ v devět tři čaje."
Vrátil se na pokoj a ti dva pořád vedli protistátní řeči. On juknul na hodinky a povídá:
"Tak vy mi nevěříte?"
Pak se nahnul ke květináči v rohu a říká:
"Soudruhu majore, prosím, pošlete nám tři čaje."
Dvě minuty na to se objeví služba s podnosem se třemi šálky čaje. Ti dva vyvalí oči, ztichnou a jdou spát.
Druhý den odpoledne se turista vrací z města. Vejde na pokoj, a tam nikdo. Tak se ptá pokojské, kde že jsou ti dva chlápci, co tam včera byli ubytovaní.
"Sebrali je, že vedli protistátní řeči."
"A myslíte, že mne taky seberou? Byl jsem celý večer s nimi."
"Taky by vás sebrali, ale soudruhu majorovi se ten váš vtip hrozně líbil."

[TomášFencl]

V letadle z Irska se octli vedle sebe mladá žena a kněz.
Po nějaké chvíli se žena odvážila kněze oslovit: "Otče, mohu Vás poprosit o laskavost?
"Ale jistě, dcero. Co pro Vás mohu udělat?"
"No víte, koupila jsem mamince k narozeninám drahý vysoušeč vlasů, prostě fén. Je ještě v krabici, nevybalený. Ale beznadějně přesahuje limit osvobozený od cla. Takže oni mi jej určitě seberou. Mohl byste ho pronést prohlídkou? Třeba pod svým šatem?"
"Ach, dcero rád Vám pomohu. Ale varuji Vás - nebudu lhát!"
"Ale s Vaší poctivou tváří otče, nikdo se Vás na nic ani nezeptá!"
Ujednáno.
Po přistání došli k pultu, kněz před ženou.
A už zaznělo: "Otče, máte něco k proclení?"
"Od temene své hlavy až po pás nic..."
To je ale divná odpověď, řekl si celník - tak se zeptá znovu: "A co máte k proclení od pasu na podlahu?"
"Nu, úžasný přístroj, určený k tomu, aby dělal radost ženám, zatím však nepoužitý!"
"Kristepane! Běžte, otče ... Další!"

[TomášFencl]

Indiánského náčelníka trápí zácpa. Jde tedy za šamanem, ale žádný lektvar nepomáhá. I pošle jednoho bojovníka do městečka k bílému doktorovi. Bojovník přijde za doktorem a protože umí špatně anglicky, řekne jen: „Big chief - no shit.”
Doktor rychle pochopí: „Jasný případ - jedenkrát ricinový olej!”
Indián se vrátí do prérie, ale přípravek nezabral a za dva dny je u doktora znovu: „Big chief - no shit.”
„Hmmm, těžký případ. Tady máš celou láhev ricinového oleje. To musí účinkovat!”
Indián odjede, ale za další dva dny je zpátky: „Big chief - no shit.”
Doktor: „Tak to ti namíchám něco speciálního. Ale pozor - je to opravdu silné!”
Po týdnu doktor onoho bojovníka potká ve městě a ptá se, jak se náčelníkovi daří. Indián na to: „Big shit - no chief.”

[iMD]

Odposlechnuto na BBC: Merry Brexit and Happy New Year ...

[hilda4sea]

Je zajímavé, že každý hospodářský systém jednou dojde do stadia, který popisuje velmi starý vtip:

"Když perfektně zvládli výrobu pazourků, vítězně se rozhlédli a zjistili, že je doba železná".

[TomášFencl]

Žena se rozhodne udělat si plastickou operaci na své padesáté narozeniny. Utratí 5000 dolarů a výsledky se jí docela líbí.
Na cestě domů se zastaví v trafice, aby si koupila noviny. Než odejde, zeptá se prodavače:
"Doufám, že vám nebude vadit, když se zeptám, kolik si myslíte, že mi je?"
"Asi tak 32," zní odpověď.
"Ne-e! mi přesně 50," odpoví spokojeně žena.
O malou chvíli později zajde do McDonaldu a položí servírce tu samou otázku.
Dívka odpoví, "Typovala bych tak 29."
Žena odpoví: “ Kdepak, je mi  50."
Teď je na sebe pyšná.
Cestou domů se zastaví v drogerii, jde si koupit nějaké bonbony. Prodavači znovu položí tu žhavou otázku.
"O, řekl bych 30."
Opět pyšně odpoví.
"Je mi 50, ale díky."
Když čeká o chvilku později na autobus, který by ji dopravil domů, zeptá se staříka vedle ní na tu samou otázku.
On odpoví: "Paní, je mi 78 a odchází mi zrak. Ale, když jsem byl mladý, tak byl jistý způsob, jak poznat, kolik ženě je. Zní to velmi divně, ale musíte mě nechat sáhnout si pod Vaši podprsenku. Pak, a pouze pak, Vám mohu říci PŘESNĚ, kolik vám je let."
Chvilku čekají v tichosti, ale pak jí zvědavost nedá. Vymáčkne ze sebe: "Doprčic s tím, dělejte, co musíte!"
Vklouzne stařík oběma rukama pod její halenku a začne ji pomalu a opatrně osahávat. Pečlivě potěžká každé ňadro. Jemně sevře každou bradavku. Přitlačí ňadra k sobě a otírá je jedno o druhé. Po pár minutách žena nedůvěřivě řekne: "Dobře, dobře... Kolik mi teda je?"
Dokončí stařík poslední zmáčknutí jejích ňader, vyndá ruce a řekne: "Madam, je vám 50!"
Ohromená a překvapená, řekne: "To je neuvěřitelné, jak jste to poznal?"
Starý muž odpoví: "Slibujete, že se nerozzlobíte?"
Žena odpoví nedočkavě: "Slibuji!"
Stařec odpoví: "Stál jsem v řadě za vámi v drogerii."