Název objektivu: smc PENTAX-F ZOOM 1:3,5-4,5 35-70mm
Průměr předního závitu: 49mm
Minimální a maximální možná clona: f/3.5 (4.5) ~ f/22 (32)
Materiál těla objektivu: Plasty, bajonet kovový
Bajonet: KAF
Sluneční clona: nedodává se
Prachotěsnost a voděodolnost: není
Vhodné pro digitální a analogové fotoaparáty: digitál i film
Clonový kroužek: Má
Počet lamel clony: 6
Vnější rozměry (prům x délka): 67x50mm
Hmotnost: 235g
Objektiv byl prodáván jako setový k prvnímu AF tělu Pentax SFX/SF1 před celými třiceti lety. Byl tedy velmi hojný a i dnešních časů se jich dožilo stále dost. I když ne tolik, jako novějších kit objektivů 35-80 nebo 28-80. Dá se pořídit za ceny kolem 50 dolarů.
KONSTRUKCE OBJEKTIVU
Pentax SFX byl kdysi něco jako prémiový model, takže ani jeho výchozí optika nemohla být úplně odfláknutá. Objektiv vycházel z osvědčeného A 35-70, přibyly jen převody na AF. Objektiv vyniká hlavně malými rozměry, ale oproti setovým objektivům devadesátých let je o dost těžší - to prozrazuje, že uvnitř je kromě skla ještě dost kovových součástek. Konstrukční zvláštnost je poloha zoomu "Macro". Objektiv není normálně schopný zaostřit pod 70cm. V poloze zoomu 70mm je ale možné zoomovací prstenec přecvaknout do polohy "Macro", kdy je ohnisko fixované a také není možné zaostřit na nekonečno. Zato je možné ostřit na 32cm, což už vyhoví na občasné fotky květin nebo větších detailů. Není to ale o nic lepší zvětšní, než poskytuje dnešní základní zoom bez označení "macro".
ZAOSTŘOVÁNÍ
Ostření na dnešním těle (K-1) je díky krátké dráze (cca 90°) zpřevodované na extrémní rychlost. Není to až taková výhoda, protože tím trpí přesnost. Dojde tedy většinou na přeměření a korekci zaostření druhou iterací. Na spolehlivé AF-C je možné rovnou zapomenout.
KVALITA OBRAZU
Kvalitu obrazu hodnotím absolutně, nepřidávám body za nízkou cenu. Hodnotím na K-1.
Ostrost
Typicky pro objektiv své doby je i tento konstruovaný na maximální ostrost ve středu obrazu s tím, že ty okraje nějak dopadnou a stejně nikoho moc nezajímají.
Dokud Pentax dělal jen APS-C digitální zrcadlovky, vůbec to nevadilo, a F 35-70 brzy získal reputaci řezavě ostrého skla. Na K-1 se ale projeví slabší okraje, kde klesá kontrast a ostrost a projevují se vady jako koma a trochu i aberace. Zvlášť na krátkém konci je třeba zaclonit na f5,6 (pro zkoumavé oko f8) pro slušné okraje a pro kresbu až do rohu můžete potřebovat i f11. Na delším konci je situace lepší, ale stále doporučuji f8.
Vinětace
S APS-C není nijak zřetelná.
S K-1 je situace horší, světlo není ortogonální. Na 35mm ohnisku je zpočátku hodně viditelná, ale po zaclonění mizí. Na 70mm postihuje jen úplné rohy, ale všiml jsem si jí i na fotce pořízené na f9.
Další záležitosti IQ
Bokeh není nic úžasného, šestihraná clona se dá přežít, ale ty šestiúhelníčky mají tendeci tvořit šestihrané "cibule" a vytvářet tak efekt rozvířených čárek, místo rovnoměrného rozmazání. Odolnost na protisvětlo je oproti dnešním objektivům (ano srovnávám s DFA 24-70) také špatná, ztráta kontrastu při focení proti slunci nastává rychle, je to na úrovni Sigmy z počátku tisíciletí.
UŽITÍ
Pro svou láci byl F 35-70 oblíbený jako doplněk kitu 16-45 nebo 18-55, poskytující ohniska odpovídající krátkému teleobjektivu a použitelný na portrét (s neutrálním pozadím) nebo reportážní účely - tam se hodilo relativně rychlé ostření i na prvních DSLR.
S K-1 je to vlastně takový méně kvalitní ekvivalent oblíbeného 20-40 limited. Objektiv poskytující "normání" zorné úhly blízké přirozenému pohledu lidského oka, ale s možností trochu si zoomnout pro pohodlnou úpravu kompozice. Jenže na rozdíl od spolehlivého 20-40 je třeba mít neustále na paměti omezení dané zastaralou konstrukcí a technologií.
Přes vyjmenované nevýhody jsem si objektiv rychle oblíbil. Popularita DA 20-40 limited mi dává naději, že jednou vznikne objektiv podobného ražení pro FF, ne příliš velký a těžký (ideálně pod 300g) ale zaměřený na optickou preciznost. Do té doby si F 35-70 podržím doma.
Ukázkové fotky ke stažení
Podpora PFS
Menu
Náhodné obrázky
Statistiky
Odkazy