Fotografické krédo

[yoli]

Na pár detailov máme asi všetci jedno spoločné, nevieme to zo štetcom, tak kreslíme fotkou a to naše "kreslenie" chceme vyšperkovať k dokonalosti svojej predstavy "to, co mi kreslí moje mysl". Každému to kreslí ináč, tak, ako to aj ináč vníma jeho myseľ, preto sme každýjeden unikátom. Je paradoxom, že pokiaľ sa človek nevzdelával, niečo neprečítal o základoch, kompozície, svetla a toho všetkého okolo fotenia, tak do vtedy je mu všetko dobré, čo mu myseľ nakreslila fotkou je spokojný a nejak konštantne produkuje zábery. Až keď čo to publikuje na rôzných foto fórach a narazí na vecnú kritiku, potom ho to rýchlo uzemní a po počiatočnom nejakom urazení, zatrpknutí mu to nedá a začína sa zaujímať teóriou. Píšem, ako to začalo u mňa, fórum si už nepamätám, ale fotku mám dodnes, fotka rozkvitnutej čerešne na jar s množstvom včeličiek niečo medzi makrom, clona 8 (všetko ostré, od včielky po mraky) na kompakte Konica-Minolta Z2 s APO optikou proste v tej dobe parádny stroj......koment k fotke: "kompozičný chaos". Následovalo zistenie, čo je kompozícia a tak to začalo u mňa, určite ma to posunulo, aby myseľ kreslila lepšie, aby sa fotka trávila ľahšie, aby bolo jesné z prvého momentu o čom je, proste psychológia mysle prímacej kresbu. Od narodenia som bol obklopený vývojkami, filmami v chladničke, zväčšovákom v kúpelni, sušičkou v spálni, časopisy Fotografie....ale nejak sa to na mňa od oca nelepilo, až posledných 10rokov. Som amatér a fotkou sa určite neživým, skôr sem tam napním známeho e-shop zopár stovkami obrázkov. Využívam, každú voľnú a vhodnú chvíľku, aby som so sebou zobral aj foťák. Fotením som sa dostal nejak bližšie k prírode, k farbám, pozerám sa na svet určite krajšie a vychutnávam si to. Je to riadne mastný koníček limitovaný finančnou možnosťou, ale my si to vieme stále obhájiť a nejak to polovičkám vysvetliť, niekto to prepije a nemá z toho nič

[BenaCZ]

Želvák Bob: Moc pekne si to napsal ....

[bobo2]

yoli: ...skvelo napísané...

[yoli]

..dík.

[ByWondra]

To, že se nám fotka líbí, dokud neznáme teorii, je většinou dáno tím, že jako zainteresovaní vidíme víc než ostatní (víme, jak to bylo krásné a víc než fotka na nás působí vzpomínka na ten okamžik), nebo že jsme vkusem nenároční, což je dáno tím, že zjednodušeně nevíme, že to jde mnohem líp.

Poetiky (základní teorie) všech uměleckých směrů vznikají kvůli tomu, abychom byli schopni udělat univerzální hodnotu, která (jak jen toho je ono médium schopno) umožní naši zkušenost (to, co chceme sdělit), předat i ostatním. Veškeré vnímání vždy bude subjektivní, ale existují základní principy, které jsou pro všechny (v daném diskurzu - ale to zabíhám moc do epistemologie) stejné, a ty se právě ony poetiky snaží postihnout.

Proto je znalost teorie jedině dobrá. Přidat k ní něco svého můžeme vždy.

PS: docela mě toto téma zaujalo, pokusím se taky nějaké krédo sesmolit

[yoli]

Tak tak, my vidíme nielen niečo orámované, ale aj to okolo rámu a to okolo treba nejak do rámu zakomponovať

[Mara42]

Já sem například opravdu rád za reinkarnaci tohoto téma. Moc pěkně sem si tady početl a načerpal inspiraci
(zejména první příspěvky se mně moc líbí)

[petsen]

jj, jak se člověk začne koukat hledáčkem, tak je ten svět (i bez foťáku) nějakej hezčí...

[aCIDfire]

S tím se dá jen souhlasit Když někam jdem s přítelkou, tak říká: "..už zase koukáš pentaxím okem?? "

[Martan67]

Ten pohled přes hledáček opravdu mnohé mění. V hledáčku, jakkoliv je malý, vnímám okolní svět najednou z jiné perspektivy a snad i výrazněji. Především najednou objevuji věci, které bych jinak možná minul bez povšimnutí.

Škoda jen, že ta moje drahá polovice není podobně postižená . Takhle zkrátka nechápe, co pořád všude vidím, a tak jí nezbývá nežli brblat, a obrnit se pořádnou trpělivostí.

Želvák Bob a yoli: Oba jste to napsali moc hezky. Spousta věcí a pocitů, i cesta k focení u mne byla jinak, ale ve spoustě ohledů jsme to zažívali a cítili a pořád cítíme a prožíváme podobně. Jen já bych to asi tak pěkně jako vy asi nenapsal .

[ByWondra]

Dostal jsem nedávno momentální inspiraci, když jsme se u piva bavili se známým o smyslu naší nepříliš hmatatelné práce (k čemu číst časopis, k čemu koukat na fotky, atp.). Takže jsem se vrátil v hlavě k tomuto tématu: Moje fotografické krédo?

krátce:
Považuji se za řemeslníka. Když si někdo třeba nechá šít oblek, chce kvalitní, poctivou práci. Dobrý krejčí je ten, který to tak dělá. Fotka však nejsou šaty, stůl či třeba barák. Proto je těžší obhájit její smysl, ale když dokáže udělat lidem radost, zachovat jim vzpomínky, v případě žurnalistiky pomoci jim vidět (pravdivě!), nebo třeba jinak prospět, má smysl. Spousta fotek (díky fotografům) takových není, nebo jen částečně. Já chci, aby má práce měla smysl, proto chci dělat své řemeslo poctivě.

podrobněji:
Moje fotografické krédo?

[bobo2]

Verím, že k dobrej fotografii vedie veľa rôznych ciest.
Byť náročný na seba v hľadaní tej svojej a zhovievavý k cestám iných....

[kluzo]

To,ze jsi nejvetsi brzdou ty a ne technika je podle mne obecny fakt Nemyslim konkretne tebe,ale kazdeho fotografa. Jinak by nemohly v minulosti vznikat tak uzasne faotky. A jeden muj postreh z diskusi...
Techniku vetsinou resi amateri,profici foti

[hilda4sea]

to cport:

Nejsi sám. Myslím, že každý musí nakonec upřímně přiznat, že udělá za rok pár (opravdu do 10 ks) fotek, které mohu něco sdělit i pozorovateli, který nic neví o pozadí vzniku takové fotografie.
Jeden z nejuznávanějších českých fotografů prohlásil, že průměrně za rok udělá ve volné tvorbě 6-7 fotek, které opravdu jsou sdělné.

Jinak pro moji osobu asi platí to co napsal výše yoli. Vyrostl jsem v malířském ateliéru a dospíval mezi malíři, sochaři a restaurátory. Se štětcem mi to nešlo tak dobře jak bych chtěl a tak jsem se pustil do focení (od 10-ti let). Jsem rád, že jsem se tak rozhodl, protože stejně jako mnozí jiní jsem se díky tomu dostal na zajímavá místa, zažil mnohá dobrodružství a mohl zcela oficiálně spolupracovat s krásnými ženami.
Můj přítel - psycholog - mi prozradil, že euforie spojená s tvůrčí činností, je její nejvyšší forma. Je prý ještě nad euforií vyvolanou drogou. Tak jsem rád a často na tripu. Také si myslím, že nejdůležitější je mít radost z toho co tvořím a nenechat se otrávit kritiky. Nemusí mít vždy pravdu.
Dobré světlo

Hilda

[kluzo]

cport
ve svém výčtu jsi zapomněl na talent
Bohužel se musíme smířit s tím, že ten se naučit nedá a ke špičkovému tvoření je nezbytný. My ostatní (mluvím hlavně za sebe, abych nikoho neurazil) se musíme spokojit hlavně s tím, že nás to baví a občas maximálně se slušným výsledkem.