Fotografické krédo

[jir_ist]

Cimrmanek a Petr
Díky za těch pár vět, které úplně stačí .... nic není povinné ..... nevím jak pro druhé, ale mne pro základní orientaci postačí, protože i z fotek se dá vyčíst něco o povaze a chrakteru, takže ty věty jsou vlastně jenom takovým "potvrzením"..... jirka
Petr.....těším se na tvé fotky.....

[jir_ist]

I když už jsem toho tady namluvil dost, chtěl bych ještě poznamenat něco ke Komentářům, protože ty s tímhle tématem (kredo) neoddělitelně souvisí. Myslím, že každá fotka si zaslouží komentář a neměla by vyjít naprázdno....

Děkuji........................ jirka

[Cimrmanek]

Jeste k tem komentarum, bylo by prima kdyby se tu vic komentovali fotky, treba jako na fotografovani.cz, tam se to ale bohuzel vsechno toci vic kolem bodu. K tomu je ale potreba jeste vic lidi, protoze komentuje vzdycky jen nejake procento z navstevniku, tak snad se to tady jeste vic rozsiri
Treba mne napadlo, kdyz nekdo bude stat o komentare, jestli to k te fotce napsat, protoze nekdo o to treba nestoji..... nevim.... jen si tak premyslim

[jir_ist]

.... a nit se zase zadrhla !!!!
Kromě 5-10 lidí to vypadá jako by si lidé kupovali kameru jen tak, protože jim zbyly nějaké peníze. Nemají vůbec představu co by chtěli fotit a proč by to chtěli fotit...... ???

[totti]

ahoj všem ...
už pár dní přemýšlím proč vlastně fotografuji. Stojí to spoustu peněz,času,nervů ... . A bohužel zatím nemám jednoznačnou odpověď.
Jsou to ty chvíle než zmáčknu spoušť? Nebo to těšení se na to "jak ta fotka vlastně dopadne" ? Nebo pro tu radost, když mi někdo (nejčastěji má krásná manželka )výsledek pochválí.
Asi od každého něco. Je moc příjemné být "odtržen od reality" a vnímat ruch,ale i klid světa kolem mě skrz hledáček než uslyším cvaknutí závěrky.
I ta nervozita než si fotky prohlédnu, je krásná. A když se má fotografie ještě ke všemu někomu líbí ... hmmm.. to je taky paráda! A že je to ješitné a samolibé? AŤ!!!
Prostě mě na fotografování baví všechno (až na brzké vstávání ) a jsem rád že to tak je. Kdyby jedna věc vyprchala, mám další v zásobě ...
A co fotím nejradši? Mám hrozně rád kontrasty. Čehokoli s čímkoli. Starého s mladým, domácího s exotickým, velkého s malým ( to není o mě , světlého s tmavým, krásného s ošklivým, nezvyklého s obyčejným ... je jich spousta.
Napadá mě ještě jeden důvod proč fotit. Parta podobně postižených lidí,kteří se stejně jako já nechtějí z té závislosti vyléčit.Myslím že se tu taková parta začíná rodit.
doufám že mě vezmete mezi sebe
mějte se
jirka-totti

[jir_ist]

TOTTI čili jirko,
nějak jsem si tohle vlákno vzal za svůj závazek a považuji za správné ti poděkovat, že jsi zase tu "nit komunikace" navázal, snad se to rozjede ...
Ačkoliv jakoby nemáš vytříbenou odpověď, vyjádřil jsi plně svoje tzv. krédo...... díky ............. jirka
PS. Nevím proč, ale jméno Jirka je nějak moc čast frekventované ve fotografickém cechu je v tom nějaké znamení ????

[rammi.cz]

No abych pravdu rekl, muj prvni fotak jsem si koupil, jenom protoze jsem chtel digitalni fotak, byl to Fujifilm A202 a nestal za moc... teda kdyz jsem ho kupovatl, tak stal 6 tis a to byly pro mne tehdy docela penize (ne ze by ted nebyly ). A s tim jsem fotil na party, na vyletech atp. Jenze jsem zjistil, ze me nebavi fotit jak se rika "ozrale ksichty" a zacal jsem fotit krajinky, jiskry ze zapalovace atp. Kvalita fotek vsak byla zalostna, a postradal jsem zoom.
Koupil jsem si tedy Kodak Eazyshare z740, s kterym jsem vyfotil vetsinu svych fotek. z nichž s některými subjektivně nejlepšími jsem se pochlubil na http://www.fotoaparat.cz/index.php?r=25 ... is=3334820 začal jsem se o foceni zajimat vic a vic a zjistil jsem ze "potrebuji" zrcadlovku a tak ted cekam na ten muj pentax k100 a kratim si to cekani alespon na tomhle webu
Nemam zadne kredo, ani nefotim fotku proto abych neco svetu sdelil, fotim protoze mne to bavi a mam radost, kdyz se moje dilko nekomu libi. Stejne jako nekdo sbira znamky, nebo jezdi na kole aniz by tim potreboval neco svetu sdelit. Je to snad spatne?
BTW: Na zrcadlovku mi penize nezbyly jak se tady nekdo snazil naznacit, ale musel jsem na ni setrit.

A mimochodem, jmenuji se Jirka

[jir_ist]

rammi.cz
Buď tedy vítán !!!! A dvojnásobně vítán, protože hned napoprvé tu nespíš a vyjadřuješ se, za to ti buď dík, těšíme se na tvé fotky, a hlavně vydržet
Asi budeme muset založit zvláštní sekci pro Jiří

[OuvejAchich]

Pro mě je fotografování formou relaxace. Mám na něj velmi málo času, o to příjemější je, když si mohu přes jedno rameno pověsit brašnu s kamerou, přes druhé stativ a vyrazit. Jesti se mi podaří nebo nepodaří dobrá fotka, nehraje až takovou roli.
Když pominu, že nejčastěji fotografuji svého ročního synka, tak mám moc rád fotografie různé havěti (moc se těším na jaro, to jsem do rodiného rozpočtu zakomponoval objektiv na makro). Fotografie tohoto malého světa mi dovolují spatřit z něj mnohem víc, než lze pouhým okem.
Jedno při svém fotografování nechci: někoho obtěžovat nebo rušit. Proč toto
zmiňuji? Před pár dny jsem byl na koncertě, kde mimo jiné vystupoval kytarový virtuos Lubomír Brabec. Ten se při svém vystoupení stal "terčem" fotografa. Věřte mi, že zrcadlovka dokáže na takovémto koncerě vyprodukovat velice rušivý hluk. Po prvním snímku sám virtuos fotografovi jasným gestem naznačil, že jeho počínání není vhodné. Ovšem pan fotograf na toto nedbal. Následoval další snímek, opět jěště výraznější gesto a nakonec třetí snímek. V tu chvíli pan Brabec přestal hrát a gestikulací vyzval fotografa k opuštění sálu. Dodám, že se nejednalo o žádného fotografa amatéra. Dovedu si představit, že fotografie z takového koncertu musí být jistě zajímavé, ale existují pro mě jisté hranice, za které bych nikdy nešel.

[ypres.bass]

mým fotokrédem je:

"I v ošklivosti se dá najít krása, i v tuctovosti jedinečnost"

ovšem někdy je v tom nevidím ani já, tak bych ocenil komentování a kritiku? není lepšího učebního prostředku než zdravá a objektivní kritika.

[Karči]

Ja tiez nemam ziadne kredo ale zato fotim rad a neviem ani vysvetlit preco?
Pretoze moje vyjadrenie vo fotke ties neni nic moc,ale dufam v to,ze sa to casom a skusenostami trochu spravi.A ak nie aj tak ma to urcite neodradi,pretoze aj nahoda je blbec a vdaka tomu mam par fotiek co sa my pacia.
A ked mozem touto cestou pochvalim tento WEB pretoze my v mojej snahe fotit urcite velmy pomohol a pomoze.A ludia co su tu su ties skveli,pomahaju si poradia,proste super!!!

[jolefoto]

Súhlas s Karčim. Ja sám tiež nemám akési fotografické krédo. Ak mám nejakú tú voľnú chvíľku v tom dnešnom hektickom svete, a je ako tak vhodné počasie tak automaticky pozriem do fotobrašne či tam je všetko potrebné a niekam vyrazím. Tak ako napísal Karči "fotím rád a neviem ani vysvetliť prečo". Proste mám akési neopísateľné nutkanie zobrať foťák a ísť. V práci keď vidím že je vonku "pre fotografa" krásne počasie tak mám taký, akýsi čudný skľučujúci pocit z toho že musím byť v práci ešte neviem koľko xx hodín. Aj keď prídem domov z fotovychádzky po cca. dvoch, troch hodinách a nedonesiem domov ani jeden záber aj tak som spokojný že som skúsil štastie či sa nenaskytne niečo na fotenie. No ono asi je vždy čo fotiť, lenže ja amatér to nevidím. Ale nevzdávam sa a pomaly sa učím a aj v tomto vidím tú radosť z toho že som to zase raz išiel vyskúšať. Mimochodom, k takému ukľudneniu fotenia, takzvanému "cvakaniu" tak trocha bez rozmyslu mi veľmi pomohlo keď som si obstaral statív. V jednom čísle časopisu PhotoLife o tom písal aj p.Karbusický. Nájsť si motív na fotenie, rozložiť statív, nasadiť foťák, zakomponovať záber, nasadiť potrebné filtre, čakanie na čo najlepšie svetlo atď. a potom stlačiť spúšť na diaľkovom ovládaní s predsklopením zrkadla to je rituál ktorý mi dáva silný pocit akéhosi uvoľnenia a radosti alebo ako by som to nazval. Myslím že fotografi ktorí fotia zo statívom, asi vedia o čom hovorím aj keď to neviem presne popísať. Asi by som klamal, keby som napísal že nemám rád, keď mi sem-tam niekto moje fotky pochváli. Ale tak to už asi patrí k tomu, ale nie je to pre mňa rozhodujúce.

[ammiga]

Krédo? Abych se přiznal, vůbec netuším, o čem by měla být řeč...
To jako že závodník bude mít: !Od zítřka běhám rychleji!" ?

Ale nemyslím to vůbec zle, hlavně ať mě nikdo nebere za slovo.
Fotit jsem začal, protože mě to lákalo a chtěl jsem začít. Když jsem si foťák pořídil (před 4 roky), zjistil jsem, že to tak je a nepřešlo mě to do dneška. To považuji sám za jediné důležité. Tak jako v závodění nikdy nemůžou všichni vyhrávat, stejně tak ve focení je někdo lepší, někdo horší. Ale jestliže to autora baví a dělá to rád - to je podstatné.

Jinak bych ještě přidal noticku k příspěvku o focení na koncertě. Sám se vždy před takovým koncertem zeptám umělce (případně pořadatele), zda budou s focením souhlasit a že budu fotit (samozřejmě) pouze při potlesku diváků. Bavíme se samozřejmě o klasické hudbě či divadelních představeních.
Loni jsem se takto ptal Tomáše Matonohy a Pavla Lišky, zda jim to nebude vadit a oni že nikoliv. Před představením jsem se postavil do rohu před jevištěm a čekal. Když se už zhaslo a mělo začít, vyšel před obecenstvo Matonoha s tím, že je prosil fotograf z ..., jestli jim nebude vadit focení a tak ať si to užijou všichni - vytáhnou mobily, že herci jim předvedou nejlepší pózy z celého představení... Pozval na jeviště ostatní a ...
Tohle je jedna z nich....

[jzdenka]

to muselo být parádní....

[Želvák Bob]

Tak trochu přemýšlím, nebude-li to ode mne drzost připojit se k tomuto tématu
Zkrátím-li to velmi - čímž ovšem velice zkreslím to své krédo - napíši jen to, že mne to baví, a snad občas i naplňuje (občas píši proto, že mám koníčků více - a všechny dělám pokud možno naplno - tudíž i ony mne naplňují)
Na druhou stranu - nezkrátím-li - hrozí se můj příspěvek rozrůst do obludných rozměrů slohové práce na téma "úvaha", což byla moje oblíbená disciplína ve které jsem zřídka skončil na méně, než pěti hustě a oboustranně popsaných listech formátu A4 ...
Nuže - pokusím se o kompromis.
Byť i ten bude delší - snad mi to prominete - ostatně - nečtenáře prosím rovnou o přeskočení tohoto příspěvku

Poprvé jsem začal brát do ruky fotoaparát své mámy a babičky jako dítě.
Lákalo mě vidět svět přes hledáček Beiretty či šachtou Ljubitěla a jelikož mi s nastavením obě majitelky přístrojů pomáhaly, nebylo to tak zlé Poté jsem dostal Korinu ... Ve 14 jsem si koupil na pionýrském táboře v německu svoji vlastní Beirettu a záhy byl žalostně zklamán výsledky ... Ani nevím, kde tyto aparáty skončily.
Na vojně jsem se k focení vrátil. Koupil jsem si kinofilmový Fuji a ten byl poněkud blbuvzdorný, takže fotky lezly nádherné ... Ten však po rozchodu s tehdejší přítelkyní skončil v jejím vlastnictví a tudíž mi nastala druhá pauza Třetí pokus přišel až pár let po svatbě. S digitálem od Oly (C4000) jsem našel jednoduchou cestu k záznamu a s příchodem na internet jsem začal objevovat nedokonalost svých výsledků. Nakonec jsem začal hledat čím a jak bych mohl vylepšit své fotky - a jako každý věčný začátečník jsem viděl problém v technice - a tudíž nakonec naskočil do druhoručního Panasonicu FZ30. Zasmějete se, že i s tímto solidním strojem jsem začal v režimu "auto" - a nebudete věřit, že i takto byly výsledky opravdu lepší, než z Olympusu ...
Jenže internet je zlomyslný nástroj - zejména ke vztaku k lidskému egu ...
Zkusil jsem pohledat fotky pořízené tímto aparátem v galeriích třeba na "fotoaparát.cz" atd. A pojednou zjistil, že je to obrovský rozdíl. Že o fotografování nevím nic, že ani nechápu souvislosti, vztahy clony-času-citlivosti, o kompozičních základech ani nemluvě. Že jsem zkrátka úplně "blbej" ...
Postupně následoval přechod k manuálnímu ovládání, diskuse s fotícíma kamarádama, čtení fór a rad i časopisů ...

A proč že byla tato odbočka průřezem mé fotohistorie?

Protože základní krédo, či motivace pro stisknutí spouště závěrky zůstala v podstatě od dětství stejná.
Je to touha zaznamenat pro sebe (či blízké) momenty z akcí, které by i po letech pomohly stagnující pamněti skočit zpět do oněch chvil, je to touha zkusit přenést na papír či monitor něco, co mne zaujalo ... co upoutalo moje oči i mysl a šance o tom tímto způsobem vyprávět ostatním ... Je to také ten pocit lovce, kdy v hledáčku zaměřuji lovený záběr a pocit vržených kostek v momentu, kdy zazní závěrka. Témata se občas mění - tak jako mé nálady či koníčky ... Ale ten důvod - ten zůstává stále stejný ...

Mám psát o tom, jak málokdy se mi to daří?
Jak sedíc u monitoru vzpomínám na to, kterak hra světel a stínů přiměla mne k vytažení fotoaparátu, a jak marně hledám ono "něco" na výsledné fotografii? Jak toužím (coby milovník přírody a starý vandrák) po krásně zmáknuté krajince - což se mi ještě nepodařilo nikdy (ve vztahu k vzpomínkám na realitu), či detailu, který se alespoň jednou ze sta pokusů trošku vydaří ... Trošku se tedy alespoň realizuji při reportážích ze srazů vzduchem chlazených VW (klasický brouk, hippiebus či plážová buggy - což je moje další mimomanželská láska) ... Tedy reportáží ... I takto doma zjištuji, že z pár set pokusů během víkendu je maximálně pár desítek s lidma - že většina jsou jen auta, detaily aut, příroda kolem, odrazy okolí v oknech či poklicích aut - či naopak odrazy aut v kalužích ... Že vrozený introvert se nezapře. Nehledě na to, že stejně v duchu vím, že opilé xichty budou na mobilech většiny účastníků a netřeba mi jimi zaplácávat kartu ve foťáku.
Ne - nedělám si čáku na to, že bych fotil "umění". Jen snad jsem pochopil, že focení lidí je náročná disciplína, jíž jsem ani uměním ani chutí ještě nedorostl - a tak spíše obcházím kolem ...
Snad se dál něco přiučím i tady, snad se opět o kus posunu i díky tomu, že teď, když mám svůj vysněný Pentax mám další motivaci k hledání možností fotografie - a také tím, že si uvědomuji - že jsem přišel mezi svými fotografickými přáteli o největší berličku v podobě podceňované techniky. Ono totiž - nezasloužená chvála člověka z rozletu hodně sráží. A jejich častý začátek pochvalné věty - ono klasické: "Na to, čím fotíš ..." To se právě teď stalo minulostí.

Čili mi přibyl další důvod ke zmáčknutí závěrky:
Pokus o posun svého vnímání více fotografickým směrem.
Pokus o vylepšení předchozích pokusů.
Pokus dostat do obrázku to, co mi kreslí moje mysl.
Zatím se s tím potýkám a obávám se, že budu až do konce života.

Ale byla by to taková zábava, kdybych měl jistotu, že to bude "ono" vždy, když zmáčknu spoušť?