A ono to je,slavku, pouze výsledek opotřebení materiálu parovodu a kašlání na údržbu
A propos mraků.
Vezl jsem dnes moji paní k zubaři. Zaparkovali jsme na velkém skoro prázdném parkovišti. Paní odešla do ordinace. Mně se chtělo čůrat, tak jsem šel přes to parkoviště k takovému betonovému bloku na kraji, že se za něj tak trochu schovám a, no víte co
Dost foukalo.
Cestou jsem si všiml, že na jinak bezmračném nebi doslova stojí nevelký bílý mrak. Výkon jsem provedl a cestou jsem dumal, jestli mi stojí za to zajít do auta, zase se přes to parkoviště vrátit a vyfotit ho. Od auta to nešlo. Nijak jsem nepospíchal, došel k autu a nakonec se rozhodl, že teda jo. Vzal jsem foťák, pomalu jsem se zase odebral směrem k místu původního výkonu a ten mrak, který fakt vypadal, že čeká na zportrétovaní, vyfotil.
Zde je
A že jsem měl před sebou volnou hodinku, foťák v ruce, tak jsem se vydal do okolí na, a to se budete možná i divit ( já se tedy divil, že po asi třech, čtyřech měsících "tvůrčí krize" si stále pamatuji, co to za předmět držím v ruce), na fotovýpravu. Něco jsem pofotil, možná to i později zaprezentuji a po více než hodině jsem se vracel, z jiné strany, k autu. A podíval se směrem nahoru a ON tam stále byl. Sice v trochu pozměněné podobě a pozici, ale byl. A na to jak u země foukalo, tak vypadal, že se nikam výrazně neposunul. Ale už se mi fakt v tom větru nechtělo jít potřetí přes celé parkoviště k tomu betonu, takže jsem to vzal z místa kde jsem stál.
Proto jiný horizont.
Tož tak
