Pětiletka se systémem Fuji X
Napsal: 08 srp 2020, 17:04
Pětiletka s Fuji
Nebude to ani srovnávání s....., ani výčet technických parametrů. Prostě jen subjektivní pocity a zkušenosti se systémem, který není dokonalý a jehož konstruktéři tak trochu sázejí na emoce.
Prozření:
Co na počátku vypadalo jako úspora váhy dohnal pětiletý vývoj do stavu, že některé kombinace tělo/objektiv, APS-C/FF mají cca stejnou váhu a cenu.
Co mi Fujina dala?
Určitě zábavnější focení.Tak nějak je pro mě s tím archaickým pojetím koleček a tlačítek větší zábava, než stroze digitální rozhraní, jako má např. Sony.
Kde jsou ty emoce?
Pod elegantním retro designem se maskuje špičková digitální technologie, která si klade požadavky. Dodělej mě doma podle svých potřeb. Tlačítkům a voličům jsem přidělil ty „moje funkce“ z nabídky 48 různých funkcí podle stylu focení. Z toho plyne problém při půjčování těla od kolegy, protože ze všech tlačítek je jistá jen spoušť. Ne nadarmo se mezi Fujisty usídlilo rčení „ukaž mi své kvéčko a já ti řeknu jaký jsi“.
Mezi emoce patří také famózní JPEG SOOC, ale..... Trvalo mi než jsem pochopil, jak s tím zacházet; nepřelézat ISO 1600, vyvažovat bílou Kelviny v hledáčku při focení (jedno oko v hledáčku, druhé na scéně). Zvolit vhodnou simulaci filmu. Osobně preferuji profil ETERNA (Color +1) s neutrálním barevným podáním. Natahuje dynamický rozsah a fotky mají to čemu se říká „cinematic look“. Na portréty v přirozeném světle beru Neg Pro Hi a v umělém ostřejším osvětlení (také blesk) Neg Pro Std. Barevně nevýrazné prostředí oživuji simulací Velvia.
Moje oblíbené fíčura = DR-P (priorita dynamického rozsahu). Procesor vyhodnotí scénu a zvolí nejvhodnější kompenzaci světel a stínů, aby nedocházelo k přepalů/podpalům. (Capture One to umí přečíst také při imortu RAF).
EVF
Dnes se mi při pohledu do OVF zdá, že zobrazení je hezké, ale nedává mi potřebné technické informace o vzhledu budoucího snímku. Používání EVF je pouze o zvyku a později návyku. Odměnou za „zvykačku“ je vidět snímek jaký doopravdy bude. A věřte, nevěřte pohled do EVF 3,69mil+ s obnovovací frekvencí 100+ nemá chybu (alespoň u technologie Canon/Fuji). Při sériovém focení odpadá blackout mezi snímky a objekt je vidět plynule.
Jak jsem vybíral objektivy:
Protože objektivy jsou „zlatým“ jádrem X-systému, tak jsem při nákupech experimentoval a občas jsem se vracel k původnímu modelu. Začal jsem dvojicí XF 23/1,4 a 56/1,2 což mám i dnes. Spolu s X-E2 jsem získal XF 18-55. Pak jsem přibral 50-140/2,8, který jsem vyměnil za 90/2, abych se později zase vrátil k 50-140/2,8. Kvůli světelnosti jsem vyměnil skvělý XF 10-24/4 za Samy 12/2 (fotky pod jevištěm). Pro street jsem přibral XF 23/2 i když jsem to ohnisko už měl. Obě třiadvacítky jsou totiž dost rozdílné objektivy. Jako jeden z posledních jsem dokoupil XF 16-55/2,8, abych zjistil, že to byla velká chyba, protože tím jsem měl začít. Ten objektiv je neskutečně dobrý a pokud není clona 2,8 vysloveně limitující veličina, není třeba ho sundávat, protože v kvalitě obrazu si nijak nezadá s monofokály. Ideálem by asi bylo mít „red XF badge“ trio 8-16; 16-55; 50-140, jenže pro ten úžasný širokáč nemám dost zakázek, abych jimi pokryl pořizovací cenu. Ano ty objektivy jsou velké, těžké a drahé, ale nepřipouštějí žádné kompromisy v optické kvalitě.
Autofokus
Moje zkušenosti s vyladěním autofokusu jsou na velmi dlouhé vyprávění, tak se pokusím sdělit jen to nejpodstatnější. Marketéři Fuji vydali samostatný manuál k nastavení AF v závislosti na použitých objektivech a charakteru scény. Aktuálně mám na šesti nativních objektivech 3 druhy pohonu AF a to ovlivňuje moje nastavení AF. Nejlepší výsledky – rychlost, tichost, přesnost - jsou s objektivy, které mají v označení „L“. Pak následují objektivy řady s clonou f2 a XF16/1,4 + XF 16-80. Aby to nebylo jednoduché tak ohnisko 90 a 200 má sice clonu 2, ale pohon L. Nakonec přichází „stará garda“ z počátků systému (XF 23; 35; 56; 60), která je pomalá, hlučná, ale také přesná i s nejmenším ostřícím bodem. Když jsem se naučil používat tunning AF-C, tak jsem zjistil, že je výkon AF mnohem lepší, než s továrním nastavením, které vše průměruje.
Blesky:
Výběr nativních blesků je malý a drahý. Začal jsem s blesky Nissin i60 a dálkou. Po uvedení systému Godox jsem blesky Nissin prodal a nakoupil výkonné V1/75 Ws+dálku. Velký kruhový reflektor nenahradíš. Navíc jsou součástí širokého systému. Do kapsy mám Godox TT350 s možností použití in/off shoe.Všechny jsem vyzkoušel v režimech doplňkového světla a HSS a chodí na Fuji naprosto bez problémů.
K čemu přihlédnout před tím, než jdu do Fuji?
Kdo chce vytěžit maximum ze souborů RAF potřebuje Capture One;
zapomene zvyky z DSLR;
naučí se nové zvyky MLC;
učí se správně využívat bezkonkurenční JPEGy SOOC.
Vždy sebou mít alespoň jednu rezervní baterii N126s a kapesní blesk pro občasné přisvícení.
(Novinka X-T4 je na tom s baterií o 100% lépe).
Pro plné využití rychlosti HW+SW ukládání dat jsou potřebné SD karty typu Lexar 2000x, Toshiba Exceria Pro R260MB/s W240MB/s, SanDisk Extreme Pro R300MB/s apod. - čili nemalá investice.
Resumé
Mým miláčkem je X-H1, která má charakter tanku postupujícího pouští, vánicí, močály a pralesem. Má stabilizaci, kterou překoná jen Panasonic G5. Zesílenou stěnu s bajonetem, takže nehrozí vylomení ani s „mackem“ XF 100-400, nebo XF 200. A spoušť je tak tichá, že nevyplaší ani smyčcové kvarteto nebo operní pěvkyni.
Po více jak pěti letech s Fuji X mám XH1 + XT3 a 8 objektivů, které pro různé účely pokrývají rozsah od 8mm do 140mm.
Pokud jste to dočetli až sem, tak vám děkuji za vaši pozornost. Kdo se chce na něco zeptat, rád odpovím.
Nakonec jsem připojil dvě opravdu krátká videa:
X-H1 je jako tank: https://www.youtube.com/watch?v=i9xZO7_scRw
Jak funguje priorita dynamického rozsahu: https://www.youtube.com/watch?v=TEYJX08-5Vc
Nebude to ani srovnávání s....., ani výčet technických parametrů. Prostě jen subjektivní pocity a zkušenosti se systémem, který není dokonalý a jehož konstruktéři tak trochu sázejí na emoce.
Prozření:
Co na počátku vypadalo jako úspora váhy dohnal pětiletý vývoj do stavu, že některé kombinace tělo/objektiv, APS-C/FF mají cca stejnou váhu a cenu.
Co mi Fujina dala?
Určitě zábavnější focení.Tak nějak je pro mě s tím archaickým pojetím koleček a tlačítek větší zábava, než stroze digitální rozhraní, jako má např. Sony.
Kde jsou ty emoce?
Pod elegantním retro designem se maskuje špičková digitální technologie, která si klade požadavky. Dodělej mě doma podle svých potřeb. Tlačítkům a voličům jsem přidělil ty „moje funkce“ z nabídky 48 různých funkcí podle stylu focení. Z toho plyne problém při půjčování těla od kolegy, protože ze všech tlačítek je jistá jen spoušť. Ne nadarmo se mezi Fujisty usídlilo rčení „ukaž mi své kvéčko a já ti řeknu jaký jsi“.
Mezi emoce patří také famózní JPEG SOOC, ale..... Trvalo mi než jsem pochopil, jak s tím zacházet; nepřelézat ISO 1600, vyvažovat bílou Kelviny v hledáčku při focení (jedno oko v hledáčku, druhé na scéně). Zvolit vhodnou simulaci filmu. Osobně preferuji profil ETERNA (Color +1) s neutrálním barevným podáním. Natahuje dynamický rozsah a fotky mají to čemu se říká „cinematic look“. Na portréty v přirozeném světle beru Neg Pro Hi a v umělém ostřejším osvětlení (také blesk) Neg Pro Std. Barevně nevýrazné prostředí oživuji simulací Velvia.
Moje oblíbené fíčura = DR-P (priorita dynamického rozsahu). Procesor vyhodnotí scénu a zvolí nejvhodnější kompenzaci světel a stínů, aby nedocházelo k přepalů/podpalům. (Capture One to umí přečíst také při imortu RAF).
EVF
Dnes se mi při pohledu do OVF zdá, že zobrazení je hezké, ale nedává mi potřebné technické informace o vzhledu budoucího snímku. Používání EVF je pouze o zvyku a později návyku. Odměnou za „zvykačku“ je vidět snímek jaký doopravdy bude. A věřte, nevěřte pohled do EVF 3,69mil+ s obnovovací frekvencí 100+ nemá chybu (alespoň u technologie Canon/Fuji). Při sériovém focení odpadá blackout mezi snímky a objekt je vidět plynule.
Jak jsem vybíral objektivy:
Protože objektivy jsou „zlatým“ jádrem X-systému, tak jsem při nákupech experimentoval a občas jsem se vracel k původnímu modelu. Začal jsem dvojicí XF 23/1,4 a 56/1,2 což mám i dnes. Spolu s X-E2 jsem získal XF 18-55. Pak jsem přibral 50-140/2,8, který jsem vyměnil za 90/2, abych se později zase vrátil k 50-140/2,8. Kvůli světelnosti jsem vyměnil skvělý XF 10-24/4 za Samy 12/2 (fotky pod jevištěm). Pro street jsem přibral XF 23/2 i když jsem to ohnisko už měl. Obě třiadvacítky jsou totiž dost rozdílné objektivy. Jako jeden z posledních jsem dokoupil XF 16-55/2,8, abych zjistil, že to byla velká chyba, protože tím jsem měl začít. Ten objektiv je neskutečně dobrý a pokud není clona 2,8 vysloveně limitující veličina, není třeba ho sundávat, protože v kvalitě obrazu si nijak nezadá s monofokály. Ideálem by asi bylo mít „red XF badge“ trio 8-16; 16-55; 50-140, jenže pro ten úžasný širokáč nemám dost zakázek, abych jimi pokryl pořizovací cenu. Ano ty objektivy jsou velké, těžké a drahé, ale nepřipouštějí žádné kompromisy v optické kvalitě.
Autofokus
Moje zkušenosti s vyladěním autofokusu jsou na velmi dlouhé vyprávění, tak se pokusím sdělit jen to nejpodstatnější. Marketéři Fuji vydali samostatný manuál k nastavení AF v závislosti na použitých objektivech a charakteru scény. Aktuálně mám na šesti nativních objektivech 3 druhy pohonu AF a to ovlivňuje moje nastavení AF. Nejlepší výsledky – rychlost, tichost, přesnost - jsou s objektivy, které mají v označení „L“. Pak následují objektivy řady s clonou f2 a XF16/1,4 + XF 16-80. Aby to nebylo jednoduché tak ohnisko 90 a 200 má sice clonu 2, ale pohon L. Nakonec přichází „stará garda“ z počátků systému (XF 23; 35; 56; 60), která je pomalá, hlučná, ale také přesná i s nejmenším ostřícím bodem. Když jsem se naučil používat tunning AF-C, tak jsem zjistil, že je výkon AF mnohem lepší, než s továrním nastavením, které vše průměruje.
Blesky:
Výběr nativních blesků je malý a drahý. Začal jsem s blesky Nissin i60 a dálkou. Po uvedení systému Godox jsem blesky Nissin prodal a nakoupil výkonné V1/75 Ws+dálku. Velký kruhový reflektor nenahradíš. Navíc jsou součástí širokého systému. Do kapsy mám Godox TT350 s možností použití in/off shoe.Všechny jsem vyzkoušel v režimech doplňkového světla a HSS a chodí na Fuji naprosto bez problémů.
K čemu přihlédnout před tím, než jdu do Fuji?
Kdo chce vytěžit maximum ze souborů RAF potřebuje Capture One;
zapomene zvyky z DSLR;
naučí se nové zvyky MLC;
učí se správně využívat bezkonkurenční JPEGy SOOC.
Vždy sebou mít alespoň jednu rezervní baterii N126s a kapesní blesk pro občasné přisvícení.
(Novinka X-T4 je na tom s baterií o 100% lépe).
Pro plné využití rychlosti HW+SW ukládání dat jsou potřebné SD karty typu Lexar 2000x, Toshiba Exceria Pro R260MB/s W240MB/s, SanDisk Extreme Pro R300MB/s apod. - čili nemalá investice.
Resumé
Mým miláčkem je X-H1, která má charakter tanku postupujícího pouští, vánicí, močály a pralesem. Má stabilizaci, kterou překoná jen Panasonic G5. Zesílenou stěnu s bajonetem, takže nehrozí vylomení ani s „mackem“ XF 100-400, nebo XF 200. A spoušť je tak tichá, že nevyplaší ani smyčcové kvarteto nebo operní pěvkyni.
Po více jak pěti letech s Fuji X mám XH1 + XT3 a 8 objektivů, které pro různé účely pokrývají rozsah od 8mm do 140mm.
Pokud jste to dočetli až sem, tak vám děkuji za vaši pozornost. Kdo se chce na něco zeptat, rád odpovím.
Nakonec jsem připojil dvě opravdu krátká videa:
X-H1 je jako tank: https://www.youtube.com/watch?v=i9xZO7_scRw
Jak funguje priorita dynamického rozsahu: https://www.youtube.com/watch?v=TEYJX08-5Vc