Vtipy

[TomášFencl]

Zákaznice vstoupí do módního obchodu:
- Chtěla bych si vyzkoušet ten extravagantní tmavý model, co máte v koutě výlohy!
Prodavač:
- Lituji, to nepůjde. To nejsou šaty, to je stín od lampy.

[TomášFencl]

V ZOO:
- Tati, proč na nás ta gorila za sklem tak hnusně čumí?
– Psst, tiše, děti! Jsme teprve u pokladny!

[TomášFencl]

Drogista:
- Buďte ujištěn, že jedna jediná lahvička tohoto léku vás zbaví revmatismu!
Zákazník:
- Nemohu uvěřit. Jak to můžete tak přesvědčivě tvrdit?
Prodavač:
- Anžto a protože jsem si všimnul, že kdo u nás koupil jednu lahvičku, již nikdy se znovu neobjevil!

[TomášFencl]

Chajim Jankel je krejčí. Když jeho syn Avrum dospěje, hovoří s ním o budoucnosti. Co by v životě chtěl dělat? Ať se jde kluk projít, vyluftuje hlavu, a odpoledne tátovi řekne, pro co se v životě rozhodl. Avrumek se jde projít, odpoledne přijde, a jak domluveno, jde za tátou.
– Tak co, pro co jsi se rozhodl? vítá ho tata Jankel. Dámské, nebo pánské oddělení?

[TomášFencl]

- Mám stále větší problémy se svou pamětí, stěžuje si paní Judita. Hrozného času mi zabere, než trefím správné heslo mého internetového bankovnictví.
– A to já zase ne, pochvaluje si paní Henrieta. Já jsem změnila své heslo na „nesprávné“. Pokaždé, když na to zapomenu a napíšu při přihlašování nějakou blbost, objeví se mi správná nápověda: „Vaše heslo je nesprávné.“.

[TomášFencl]

Malá Hanele se mazlí s maminkou a najednou si něčeho všimne.
– Maminko, proč máš některé vlasy šedivé?
– To je tak, boubelko. Když provedeš něco, co mě zlobí, tak mi jeden vlas zešediví.
– A maminko, nedá pokoj Hanele, proč má babička všechny vlasy šedivé?

[TomášFencl]

Jednou šel Kohn procházkou jako obvykle a viděl Šternovou, jak kouká z okna.
- Paní Šternová, co kdybychom si trochu pošpásovali? Počítám, že Štern je zrovna mimo město, jsou doma tak sama, já taky…
– No dovolte, pane Kohn! Ale když už jsou tady, jdou nahoru, ráda si vyslechnu, co maj na srdci.
A Kohn šel nahoru, nabídku vyfutroval tisíci korunami a dostal bene. Jen odešel a už tu byl Štern a hned:
- Byl tu Kohn?
Ve Šternové by se krve nedořezal. Asi ho zahlíd, aby to kat spral. Mlčky přikývla.
– A Štern pokračoval: A dal ti tisícovku?
Šternovou přestal bavit život. Přikývla. Štern se rozzářil:
- To je vzácnej člověk, tenhle Kohn! V dnešní době pohledat! Jak drží slovo! Včera si ode mě půjčil tisícovku a že prý hned druhý den mi ji vrátí!

[TomášFencl]

Jajteles byl známý lakomec a hamižník. Ke všemu měl ještě příbuzné, kteří z toho šantaly také nějak odvázaní nebyli. Jednou se mu vdávala neteř a ten starý škrob jen hleděl, jak by ušetřil na svatebním daru. Když šel kolem vetešnictví, uviděl krásnou broušenou vázu, rozbitou na tři kusy. A tak ten držgrešle vešel dovnitř a domluvil se s vetešníkem, dal mu za ní deset korun a k tomu přidal svatební přání, adresu neteře a navrch ještě stovku, ať to neteřince nechá poslat poštou. Po čase se ten hamoun stavil u neteřinky, jestli došel jeho svatební dar.
– Došel, strýčku, pravila smutně neteř, ale ta váza byla na tři kusy!
Spravedlivě se rozčílil, ten starý chamtivec:
- Ta pošta nikdy nestála za nic a ještě je rok od roku horší!
Neteřinka přikývla:
- Je to hanba. Ale jedno se jim musí přiznat. Bylo to krásně zabalené. Každý kousek zvlášť.

[TomášFencl]

Baví se dva lékaři:
- Ty, co říkáš, jsou ústřice zdravé?
– Já nevím, ještě jsem žádnou neléčil.

[TomášFencl]

Majitel obchodu:
- A dovedete opravdu obsluhovat zákazníky?
Příručí:
- Ovšem, pane šéf, dovedu je obsluhovat bezvadně oběma způsoby.
Majitel závodu:
- Jak tomu mám rozumět, oběma způsoby?
Příručí:
- Totiž tak, aby opět přišli, anebo aby se již nikdy neukázali.

[TomášFencl]

Avrum byl chudý krejčí. Dílnu měl hned vedle noblesní francouzské restaurace. Každý den, když vzadu v dílně jedl svůj černý chleba se slanečkem, čuchal k tomu onačejší odeur z kuchyně oné restaurace. Jaké však bylo jeho překvapení, když jednoho dne dostal z té honosné restaurace fakturu. Zašel tam věc vysvětlit, že si nic neobjednal. Frantíci však byli neoblomní: Denně čucháš naše jídla, máš z toho plezír, tak zaplať! –
Avrumek nic nezaplatil a Frantíci to dali k soudu. A tam učeně argumentovali, že tento muž se každý den těší z nádherných vůní, linoucích se z naší kuchyně, přičemž baští své ubohé jídlo, k němuž ony francouzské vůně dodávají přidanou hodnotu, a nic na světě není zadarmo. Div, že ho ještě skrzevá tu přidanou hodnotu nenapráskali na berňák.
A tak se soudce zeptal Avrumka, co na to on. Avrumek místo odpovědi dal ruku do kapsy a začal cinkat drobákama. Soudce se ho udiveně zeptal, co to má znamenat? Avrumek na to:
- Platím za vůni jejich jídel zvukem svých peněz.

[TomášFencl]

Na poště stojí celkem normální chlap středního věku a lepí známky na horu růžových obálek. Mojše ho trochu nevěřícně pozoruje, jak potom do každé obálky zalepuje srdíčko s nápisem Miluji Tě, které předtím podepsal enigmaticky 'Však Ty víš, od koho.' Na závěr všechny obálky navoní francouzským parfémem. To už Mojše nevydrží a jde se poptat, co to má znamenat, nebo co. Muž s klidem vzhlédne od své práce:
- Potřebuji trochu rozhejbat obchody. Posílám proto stovku načinčaných valentýnských zamilovaných srdíček.
Mojše stále nechápe:
- Proč tolik?
Muž pokračuje:
- Jsem totiž rozvodový právník.

[TomášFencl]

- Roubíček, co dělaj, vždyť tento měsíc již požadujou třetí mimořádnou zálohu!
– Když, pane šéf, moje žena ty peníze velmi nutně potřebuje!
– A smím se tázati nač?
– Vy ano, ale já ne.

[TomášFencl]

Max a Ben měli společný obchod, ale vůbec se nedařilo. Sklad plný, odbyt žádný. Jednoho dne Ben naříkal:
- Co budeme dělat s těmi kabáty? Máme jich tu padesát a všechno je to loňská móda. To neprodáme ani po 10 librách za kus!
Max neztrácel rozvahu:
- Klid, Beníčku, a trošku fištrónu! Cenu dáme 20 liber, zabalíme je po pěti a pošleme našim deseti nejlepším klientům. Max se odmlčel a mazaně zašklebil. Ale pozor! Faktura bude vystavena pouze na čtyři kusy, celkem na 80 liber. A jak je znám, naši ctění klienti si budou myslet, že jsme udělali chybu, rychle nám zaplatí za čtyři kabáty 80 liber a nechají si jich chytře všech pět!
Ben obdivně souhlasil:
- To je bouda! Už to jdu zabalit!
O dva týdny později se Ben vrátil k této konverzaci:
- To byla ale blbá bouda! Pěkně znáš svý klienty! Každej vrátil jak fakturu, tak balíček – ale jen se čtyřmi kabáty!

[TomášFencl]

Pane řediteli, naše registratura je už přeplněna. Mohl bych vyhodit dopisy starší přes třicet let?
– Dobrá, ano, ano, vyhoďte je, ale pořiďte od nich napřed opisy.