Vtipy

[TomášFencl]

Pán se prochází po obchodě s drobným zvířectvem a najednou si všimne papouška, který nemá žádné nohy a přesto sedí na bidýlku. Pán se nahlas podiví: "Co se stalo tomu papouškovi?"
Papoušek: "Já už jsem se tak narodil, takže jsem papoušek - mrzák."
Pán: "Cože? Ty umíš mluvit a dokonce i odpovídat na otázky?"
Papoušek: "Jasně. Já jsem velmi inteligentní papoušek."
Pán: "Aha. Tak mi vysvětli toto: jak se, prosím tě, udržíš na bidýlku, když nemáš nohy?"
Papoušek: "Je to sice dost trapné, ale když to chcete vědět: obtočím pevně svého lulánka kolem bidýlka a tak se udržím. Naštěstí to díky peří není vidět."
Nadšený pán si papouška koupí. Týdny ubíhají a papoušek je senzační. Má velký smysl pro humor, je sympatický, o všem si dokáže povídat - pán v něm prostě našel skvělého společníka.
Jednoho dne se pán vrátí z práce, papoušek udělá tiše: "Ssssss" a naznačuje křídlem, aby šel pán k němu. Když se tak stane, papoušek spustí: "Nevím, jak bych vám to řekl, ale týká se to vaší ženy a pošťáka."
Pán: "Co to neslyším?"
Papoušek: "Když totiž dnes pošťák přinesl poštu, vaše žena mu otevřela jen v noční košilce a vášnivě ho políbila."
Pán: "COŽE? A co bylo dál?"
Papoušek: "Pošťák vešel do bytu, vyhrnul jí košilku a začal ji laskat po celém těle."
Pán: "Bože! Co bylo dál?"
Papoušek: "Pak si pošťák klekl a začal ji líbat po celém těle. Začal u ňader a pomalu pokračoval směrem dolů."
Pán: "Dál! Co bylo dál?"
Papoušek: "Dál, dál, to kdybych věděl. Postavil se mi lulánek a já jsem spadl z bidýlka."

[likelayk]

Potká medvěd zajíce a ten mu říká:
„Čau medvěde, pozdravuje tě Hroutil.“
„Jakej Hroutil?“
„Ten, co ti pinďourem kroutil!“
Zajíc se strašně chechtá a uteče. Za nějakou dobu se zase potkají.
„Čau, medvěde. Co dělá Hroutil?“
„Jakej Hroutil?“
„Ten, co ti pinďourem kroutil!“
Zajíc se mu zase vysměje a odejde.
Medvěda už to štve, tak se jde zeptat lišky, jak má zajíce dostat. Liška mu říká:
„Tak mu to taky udělej. Řekni mu třeba: Pozdravuje tě Trkal. A až se zeptá, jakej Trkal, tak řekni: Ten, co ti ho tam strkal.“
„To je skvělý, díky, fakt, na to bych nepřišel,“ říká medvěd a jde za zajícem:
„Čau zajíci. Pozdravuje te Trkal.“
„Já vím, říkal mi to Hroutil.“
„Jakej Hroutil?“

[likelayk]

Košatá čeština

Elektrikář je nadrátovanej,
soudce je jak zákon káže,
klempíř je na šrot,
metař je nametenej,
sládek je nachmelenej,
akademický malíř je pod obraz,
malíř pokojů je zmalovanej,
loutkoherec je zpumprlíkovanej,
zpěvák je zhulákanej,
letec je jak bomba,
pyrotechnik je jak puma,
kanonýr je jak dělo,
dělník v pneuservisu je gumovej,
truhlář je jak prkno,
kněz je jak slovo boží,
funebrák je tuhej,
meteorolog je na mraky,
veterinář je jak zvíře,
boxer je ztřískanej,
kropič je zlitej,
sedlák má vidle,
zootechnik je jak dobytek,
řezník je jak prase,
kovář je zbušenej,
kuchař je na kaši,
myslivec je piclej,
písmomalíř je zlinkovanej,
lakýrník je zlakovanej,
kominík je zčazenej,
sklenář má okno,
poslanec je odhlasovanej,
uklízečka je na prach,
zaměstnanec autobazaru je jetej,
dopravář má špičku,
pumpař je total,
zahradník je nakropenej,
dřevorubec je zrubanej,
karbaník je zkárovanej,
ortopéd je zlámanej,
dermatolog je koženej,
anesteziolog je v bezvědomí,
pedagog je vyškolenej,
hudebník je moll,
entomolog je na mol,
chmelař je jak žok,
tramvaják je vykolejenej,
výhybkář je namazanej,
zoolog má opici,
kynolog je jak doga,
zákazník má nakoupeno,
řidič je zřízenej,
ocelář zkalenej,
flétnista je zhvízdanej...
.... a my švadleny jsme ji měly jak vyšitou.

[likelayk]

Šéf si chcel užiť so svojou krásnou mladou sekretárkou vo svojej kancelárii, na svojom veľkom koženom kresle. Ale sekretárka mala mladého vyšportovaného priateľa.
Jedného dňa to šéf už nevydržal, postavil sa pred svoju sekretárku a povedal:
„Dám xám 200 euro, ak mi doprajete s vami chvíľku potešenia.“
Sekretárka rázne odmietla.
Šéf navrhol:
„Budem rýchly. Hodím vám peniaze na zem, vy sa v tej minisukni pre ne zohnete. A než sa stačíte zdvihnúť, budem už hotový. Ani si toho nevšimnete.“
Sekretárka sa na okamih zamyslela a povedala, že sa poradí so svojim priateľom.
Večer všetko vyrozprávala svojmu priateľovi a ten jej navrhol:
„Povedz si o 400 euro, keď ti ich hodí na zem, rýchlo ich zober a vstaň, aby nebol schopný ani stiahnuť si nohavice.“
Ráno sekretárka povedala svojmu šéfovi, že súhlasí, ale že chce 400 euro. Šéf súhlasil.
Priateľ čaká vyše pol hodiny na telefón od svojej milej. Po 45 minútach to už nevydrží a volá jej:
„Čo sa do paroma deje?“
Sekretárka trhane odpovedá svojmu priateľovi:
„Bo...ha,,, je...ho!... On... mi... to... tu ... roz...sy...pal.... v... centoch!!!“

Poučenie: Vždy si zvážte všetky aspekty obchodného návrhu pred tým, než s ním budete súhlasiť.

[TomášFencl]

Přišla čerstvá vdova do pohřebnictví dojednat podrobnosti pohřbu svého manžela.
Řekla řediteli ústavu, že chce, aby byl její manžel pohřben v tmavě modrém obleku. On se ji zeptal: "Nebylo by jednodušší jej pohřbít v tom černém obleku, který má na sobě?"
Ale ona trvala na svém a přislíbila libovolnou peněžní částku. Když nastal čas obřadu, vdova se dostavila na hřbitov a vidí, že její manžel leží v rakvi v krásném tmavě modrém obleku. Přistoupila tedy k řediteli ústavu a pochválila ho, že se ji oblek velice líbí. Pak se zeptala na cenu. On říká: "Víte, vlastně to nestálo ani korunu. Totiž, stala se velmi zajímavá věc. Hned, jak jste odešla, přivezli jiného nebožtíka, který čirou náhodou měl na sobě tmavě modrý oblek. Byl asi tak stejně velký, jako váš muž. Tak jsem se zeptal vdovy po něm, jestli by ji vadilo, kdyby byl její manžel pohřben v černém obleku. Řekla, že to vůbec nevadí, že to je dobře. No, a tak jsem prohodil hlavy..."

[TomášFencl]

Milan a Dáša jsou pacienti psychiatrického ústavu. Jednoho dne na vycházce se Milan rozeběhne a skočí do jezera, žuchne sebou do vody, nejprve vyjdou bublinky, pak nic, tělo klesá ke dnu. Dáša nezaváhá a skáče za Milanem do vody, vytáhne ho a zachrání před jistým utonutím. Když to vidí ředitel psychiatrické léčebny, je dojatý a rozhodne se Dášu za hrdinský čin propustit. Nechá si ji zavolat a povídá:
„Dášo, svým činem jsi dokázala, že když dokážeš zachránit někomu jinému život, jsi vlastně zdravá. Bohužel však Milan spáchal sebevraždu, oběsil se na pásku od kalhot v sušárně.“
„Ale to nebyla sebevražda, pane doktore, tam jsem ho pověsila já, aby oschnul.“

[TomášFencl]

Goldie Cohenová, postarší židovská dáma z New Yorku, přijde do cestovní kanceláře.
„Musím jet do Indie.”
„Paní Cohenová, proč do Indie? Je tam špína, horko, plno lidí.”
„Musím jet do Indie.”
„Ale je to dlouhá cesta a ty vlaky, jak to zvládnete? Co budete jíst? Jídlo je na vás příliš horké a pikantní, nemůžete pít vodu, nesmíte jíst čerstvé ovoce a zeleninu. Spousta nemocí - mor, hepatitida, cholera, tyfus, malárie, bůhví co ještě. Co si počnete? Umíte si představit nemocnici bez židovských lékařů?”
„Musím jet do Indie.”
Vše potřebné je tedy zařízeno a paní Cohenová odjede. V Indii bez ohledu na hluk, zápach a davy se vydá do ašramu. Tam se postaví na konec nekonečné fronty lidí, kteří čekají na setkání s guru.
Asistent jí oznámí, že bude stát nejméně tři dny ve frontě, než přijde na řadu. Nakonec dorazí k posvátné bráně. Tam jí oznámí, že může říct jen tři slova. Odvedou ji do vnitřní svatyně, kde sedí moudrý guru připravený udělit duchovní požehnání dychtivým zasvěcencům. Těsně předtím, než předstoupí před světce, je jí znovu připomenuto: „Nezapomeňte, jen tři slova.”
Na rozdíl od ostatních ale nepoklekne u jeho nohou. Postaví se přímo před něj, zkříží si ruce před sebou, upře na něj pohled a řekne: „Izáku, pojď domů!”

[TomášFencl]

Potkají se dva kamarádi:
- Jak se máš? Dlouho jsem tě neviděl.
- Výborně, člověče, pořídil jsem si slona.
- Slona? Co s ním?
- To je ti báječná věc. O krmení se nemusím starat, spase mi trávník, takže ho mám jak golfový hřiště, umeje mi auto, děti si ním hrají. No fakt skvělý.
- To zní dobře. Na kolik přijde takovej slon?
- Tak většinou kolem třiceti tisíc, ale že jsi to ty, prodám ti ho za dvacet.
- Fajn, domluveno.
Potkají se po pár týdnech:
- Teda ty jsi mi dal! Trávník zdupanej, stromy olámaný, všude samý hovno, rozsednul mi auto, děti se ho bojej a manželka se chce rozvádět!
- Nehezky mluvíš o sloníkovi, takhle ho neprodáš...

[richard_strouhal]

[Dusan]

Zátišie - vegetarián - nevegetarián

[TomášFencl]

Kupé rychlíku jedoucího z Prahy do Brna, zcela sám sedí starší vousatý pán. Vlak zastavil v Kolíně a když se znovu dával do pohybu, otevřeli se dveře a do kupé vpadla asi tříletá holčina, plácla sebou a řvala. Za ní tam vletěl asi pětiletý kluk, který rovněž řval a byl pohlavkován starým mužem, jenž nadávaje usedl na sedadlo.
Starý pán vyskočil a rozhodně povídá: „Pane, jsem strašně nervózní!”
„Co je mi do toho, že sou voni nervózní,” odseknul starý muž.
„Povídám, že jsem strašně nervózní a neodejdete-li okamžitě s těmi dětmi pryč, způsobím vám velkou nepříjemnost!”
„Nepříjemnost? Cha! Cha! Mojí starý se narodily dvojčata, a mám za ní přijet do Prahy - sed sem si do vlaku do Brna, holka se mi pokadila, kluk sežral jízdenky, tak jakou mi voni můžou udělat nepříjemnost?!”

[TomášFencl]

Rozhodl se jednou pan Kohn, že vstoupí do katolické církve.
"Ovšem, než někam vlezu, zjistím si, kam lezu", a tak si zašel do kostela na mši.
Druhý den ho potká Roubíček a povídá: "Tak co, Kohn, jaká byla ta mše?"
"Nu", povídá Kohn, "barák mají pěknej. To se jim musí nechat. Velkej barák, cihlovej a kamennej, s věžema, nahoře nějaký ornamenty na těch věžích. Tak jsem tam vlez. Podlahy taky dlážděný, žádná hlína nebo prkna, nádherný barevně inkrustovaný okna, sametový závěsy, no, na první pohled přepych. Tak jsem si sed. A to jim musím říct, sezení není pohodlný. Takže s tím přepychem ... no, nechme toho. A najednou tam vleze takovej nějakej chlapík v takový divný róbě, hadry až na zem, nejspíš nějakej hippie, jen ty kytky ve vlasech mu chyběly, a za ním jde takovej další a ten nese přes ruce takovou divnou věc, no, já bych řekl, že to byla šábesdeka. Ale pěkná věcička, určitě handarbeit, zlatem vyšívaný, moc pěkný. A ten chlap přijde dopředu, zamává tou šábesdekou na lidi a pak odejde. I s tou šábesdekou. No, von ji ukrad. Ten první, ten, co vypadá jako hippie, chodí doleva, chodí doprava, chodí dozadu, chodí dopředu, otevírá skříňky, zavírá skříňky, mává přitom furt rukama a pořád při tom něco říká, snad i zpívá, i když kantor z maislovky to umí lip. No, von hledá tu šábesdeku. A nemůže ji najít. Pochopitelně. Tak jde až k lidem, dává jim do huby nějaký žrádlo, je to jako maces, ale maces to není, a ještě jim to dává zapít vínem ... vínem! VÍNEM! Chápou to, chlast v domě Páně? ...
No, von mezi těma lidma hledá tu šábesdeku. A pořád ji nemůže najít. Tak zavolá dalšího a ten jde vybírat mezi lidma peníze. No, tohle nakonec chápu. Musí přece koupit novou šábesdeku. Byl by mešugener, kdyby to platil ze svýho. I kdyby to byla úplná mecíje, to by se nedoplatil, kdyby tyhle věci platil furt z vlastní kapsy. Tak dobře. Ten chlap vybere ty peníze, vypadne, a v tu chvíli se vrátí ten s tou šábesdekou.
A myslej, že těm lidem ty prachy vrátili? NE! Tak tomuhle já říkám ŽIDÁRNA!"

[toulavej54]

Přijde chlapík domů a co nevidí: v jeho posteli cizí chlap... a aby to neměl tak jednoduché, tak s jeho ženou. Neváhal, chytil chlapíka a hybaj s ním do kůlny. Tam milému chlapíkovi vytáhne tu jeho okrasu a chlapík ztuhne hrůzou, když mu ji začne zatahovat do svěráku. Prosí: „Člověče, nedělej to... už to víckrát neudělám.”
Manžel trochu dotáhl a říká: „Však se neboj, jen abys mi neutekl.”
Nato chlapík ztuhne podruhé. Manžel se blíží s pilou na železo. Tak znovu prosí: „Proboha, neřež mi ho... Já se tu víckrát neukážu.”
Manžel se zase jen pousměje a říká: „Vždyť jdu jen upilovat ručku na svěráku, aby ses nemohl odmontovat.”
Ale jako by toho nebylo dost, tak začne manžel brousit velikánský nůž. To už chlapík ztratí nervy a zoufale prosí: „Prosím Tě, neřež mi ho... já to už víckrát neudělám, nikdy víc mě neuvidíš, fakt...”
Manžel už též nevydrží a říká: „Co se tolik bojíš, vůbec Ti ho nechci uříznout, jen Ti brousím nůž... Ty si ho odřízneš sám, jen co zapálím tuhle kůlnu.”


Když má žena odešla, byl jsem smutný a osamělý. Pak jsem si pořídil psa, motorku, ojel jsem dvě ženské a utratil spoustu peněz za chlast a drogy.
Ta bude nasraná, až se vrátí z práce.


Žena je doma sama a slyší někoho klepat na dveře. Jde otevřít a vidí před dveřmi stát cizího chlapa. Chlap se jí zeptá, "máte vagínu?" Žena mu znechuceně práskne dveřmi před nosem a dál to neřeší. Příštího dne se situace opakuje. Opět zaklepání a je to stejný muž. "Máte vagínu?" zeptal se znovu. Žena mu opět třískne dveřmi před nosem a je znechucená. Když přijde domů z práce její manžel, tak mu poví, co se poslední dva dny děje. Muž na to své ženě láskyplným hlasem plným pochopení odpoví, "miláčku, zítra si beru volno a budu doma, kdyby se ten prasák ukázal znovu." Příštího rána oba slyší zaklepání na dveře a běží otevřít. Manžel zašeptá, "miláčku, já se schovám za dveřmi a budu poslouchat. Když to bude stejnej chlap, tak to vyřídim." Žena souhlasí kývnutím hlavy a otevře dveře. Opět tam stojí stejný chlápek. "Máte vagínu?" "Ano, mám," odpoví paní. Na to muž pokračuje, "Fajn, nevadilo by Vám vyřídit Vašemu manželovi, ať nechá tu mé ženy na pokoji a používá Vaši?!"

[TomášFencl]

„Rebe,” povídá kněz, „prosím vás, já pořád nedovedu pochopit, co to vlastně je ten talmud.”
„To nemůžete pochopit,” odpovídá rabín.
„Hele, říká se o vás, že jste moudrej, rebe, že dovedete vysvětlit všechno. A teď mi tady říkáte, že to nemůžu pochopit, co to je, ten talmud. Vy to prostě nedovedete vysvětlit.”
„Nu,” povzdechne si rabín, „já to teda s vámi zkusím. Tak si představte: Je komín. Velkej komín. Tím komínem proletí dva. Spadnou do místnosti. Jeden je čistej, druhej je špinavej. Kdo z nich se půjde umýt?”
„No přece ten špinavej, to je jasný.”
„Není. Ten špinavej nevidí, že je špinavej. Ten špinavej vidí toho čistýho, říká si, měli jsme kliku, jsme čistí. A zůstane špinavej.”
„A to je talmud?”
„Ne. Představte si komín. Velkej komín. Tím komínem proletí dva. Spadnou do místnosti. Jeden je čistej, druhej je špinavej. Kdo z nich se půjde umýt?”
„No, vždyť jste to říkal, že žádnej.”
„Říkal. Jenže: ten čistej vidí toho špinavýho, tak si říká, ojvej, já asi jsem taky tak strašně špinavej. A jde se umýt.”
„A to je talmud?”
„Ne. Představte si komín. Velkej komín. Tím komínem proletí dva. Spadnou do místnosti. Jeden je čistej, druhej je špinavej. Kdo z nich se půjde umýt?”
„Ten špinavej, protože vidí, že se šel umýt ten čistej?”
„Ne. Když je komín, velkej komín, a proletějí jím dva, jak může být jeden čistej a druhej špinavej?”
„Hm. To nevím.”
„Tak to viděj. Já jim říkal, že to nemůžou pochopit. A to je talmud.”

[TomášFencl]

Byli jsme oblečeni a připraveni odejít na Silvestrovskou párty.
Rozsvítili jsme noční světlo, zapnuli telefonní záznamník, zakryli klec s andulkou a vyhnali kočku na dvůr.
Zavolali jsme do taxislužby a objednali taxíka. Taxík přijel a my jsme vyšli z domu předními dveřmi.
Když jsme vycházeli, kočka, kterou jsme vyhnali na dvůr, proklouzla pod našima nohama zpět do domu. Nechtěli jsme, aby zůstala uvnitř domu, protože vždy když je tam sama, snaží se sežrat andulku.
Manželka si šla sednout do taxíku, zatímco já jsem se vrátil dovnitř, abych vyhnal kočku z domu. Kočka mi ale vyběhla do patra a já jsem běžel za ní.
Manželka, která zatím čekala v taxíku nechtěla, aby taxikář věděl, že dům bude celou noc prázdný. Takže sdělila taxikáři, že se hned vrátím, že jsem jenom šel dát dobrou noc své matce.
Po pár minutách jsem si sedl do taxíku vedle manželky.
"Lituji že mi to trvalo tak dlouho,' řekl jsem když jsme se rozjížděli. Ta kráva pitomá se schovávala pod postelí. Musel jsem ji šťouchat ramínkem do zadku, abych ji dostal ven! Snažila se mi utéct, tak jsem ji chytil pod krkem. Pak jsem ji musel zabalit do deky, aby mě ta mrcha nepoškrábala. Povedlo se ale! Odtáhl jsem ji po schodech dolů a vyhodil zpět na dvorek! Doufám, že se zase nevysere do zeleninového záhonu!"
Ticho v taxíku bylo ohlušující.