Vtipy

[TomášFencl]

Citáty:

Alkohol může být nejhorším nepřítelem člověka, avšak Bible praví: „Miluj nepřítele svého.“
/Frank Sinatra/

Piji, abych ostatní lidi učinil zajímavějšími.
/Ernest Hemingway/

Já nejsem opilec, moje tělo alkohol nesnáší. Například na Silvestra jsem si dal 2 sklenky Martini a pak jsem se pokusil unést výtah a odletět s ním na Kubu.
/Woody Allen/

S pitím nemám vůbec žádný problém, tedy až na chvíle, kdy nemám co pít.
/Tom Waits/

Ve víně je pravda, v pivu svoboda a ve vodě bakterie.“
/Benjamin Franklin/

[TomášFencl]

Povídá Sára Kohnovi: „Drahý, musíme koupit naší holce do pokoje záclony. Všimla jsem si, jak Roubíček odnaproti čumí do jejího pokoje, když se Miriam večer svléká.“
„Ale, Sáro“, říká Kohn, „ty vůbec neuvažuješ. Žádné výdaje za blbosti nebudou. S holkou si prostě jen vyměníte pokoje a záclony si koupí Roubíček!“

[marian_r]

[TomášFencl]

Upozorňoval jsem přítelkyni, že jsme už víc jak týden neměli sex. Zaskočila mě argumentem: "Mluv za sebe!"



Do postele se leze pro potěšení. Do prdele pro povýšení.



Není pravda, že kdysi bylo všechno lepší. Pravda je, že jsme byli mladí a měli jsme všechno na háku!



Vše co slyšíme je názor, ne fakt. Vše co vidíme je úhel pohledu, ne pravda.



Žena se jednoduše změnit nedá. Dá se maximálně vyměnit. Ale nic se tím nezmění!



Zuzko, vyspíš se semnou za 30 Eur?
Neee. Jsi ses snad zbláznil?
Ale Zuzko, já těch 30 Eur vážně potřebuji...

[TomášFencl]

Stěžuje si Goldflamová doktoru Freudovi: „Můj muž mluví každou noc ze
spaní. Co mám dělat?“
A Freud na to: „Zkusej ho pustit ke slovu ve dne."

[TomášFencl]

Bohatý Žid onemocněl. Zavolali doktora a všichni příbuzní se natlačili kolem postele.
„Pane doktore, řekněte, existuje nějaká naděje?“
„Bohužel ne. Je to běžné nachlazení …“

[TomášFencl]

Pacientka říká doktoru Silbersteinovi:
„Pane doktore, pamatujete si, co jste mi poradil na moje deprese?“
„Samozřejmě, předepsal jsem vám sex.“
„A mohl byste teď mému manželovi vysvětlit, že nejsem kurva, ale že se léčím?“

[marian_r]

[likelayk]

Dopis ze skautského tábora:

Ahoj mami!
Náš skautský vedoucí nám povídal, abysme napsali rodičům, jestli jste jako viděli ty záplavy v telce a máte o nás strach. My jsme všichni v pořádku. Jen nám to odplavilo jeden stan a dva spacáky. Naštěstí, nikdo z nás se neutopil, neboť jsme právě byli na horách a hledali jsme Jožu. Víš co, prosím tě, zavolej Jožově mámě a řekni jí, že je Jožo v pořádku. Teď nemůže psát, protože má ruku v sádře.
Taky bylo super, jak jsme jezdili v záchranářském džípu. Ale Jožu bysme v té tmě asi nikdy nenašli, kdyby nebylo těch blesků. Náš skautský vedoucí se na Jožu hněval, protože šel na túru sám a nikomu nic neřekl. Jožo tvrdí, že to řekl, ale bylo to zrovna v době toho požáru, takže ho nikdo neslyšel. Ostatně, víš, že když naleješ benzin do ohně, že to vybouchne? Mokré dřevo nechtělo vůbec hořet, zato chytil jeden z našich stanů a taky některé naše věci. Honza teď vypadá trochu divně, ale to jen dokud mu nenarostou znovu vlasy. Vrátíme se v sobotu, teda jestli se našemu vedoucímu podaří opravit auto.
Ta bouračka taky nebyla jeho chyba. Když jsme odjížděli, brzdy byly ještě v pořádku. Vedoucí povídal, že ale máme očekávat, že se na takovým starým autě určitě něco pokazí. Asi proto mu ho nikde nechtěli pojistit. Ale my si myslíme, že je to skvělé auto. Našemu vedoucímu vůbec nevadilo, že jsme mu ho zašpinili a když bylo vedro, vozili jsme se na zadním nárazníku. Úplně nejlepší je, když se v takovým autě vozí deset lidí. Vedoucí nám také dovolil, aby jsme šoférovali, a ti, co už se nevešli do auta, byli v přívěsu. Tak jsme jezdili, dokavaď nám to policajt nezakázal. Náš vedoucí je fakt super chlapík. Teď učí řídit Tomáše. Ale už ho nechává jezdit jen na horských cestách, kde není provoz, ale jen náklaďáky, co vozí dřevo.
Včera jsem nad Davidem vyhrál oběd, protože jsme se vsadili, jestli Joska po tom žihadle upadne do bezvědomí nebo ne. Joska tvrdil že je to jen vosa a já říkal že je to sršeň a vyhrál jsem! Vedoucí se na nás ale trochu zlobil, že jsme měli Josku odvézt k doktorovi hned a nečekat až omdlí. Ale zase nás pochválil, jaký jsme udělali skvělý nosítka ze dřeva a že jsme se nesázeli o peníze. To ale ani nešlo, protože jsme se ze všech našich peněz složili na pokutu pro toho policajta.
Dnes ráno všichni kluci skákali ze skal do jezera a potom měli jezero přeplavat. Ale protože já neumím plavat a Míša se bál, že se utopí, tak nám vedoucí dal kánoe, aby jsme se přeplavili. V jezeře ještě plavalo dřevo, co tam naplavily ty povodně. Vedoucí nám ani nedal záchranné vesty, ale nechtěli jsme ho votravovat, protože opravoval auto. Víš co? Všichni jsme dostali odznak za kurz první pomocí. To bylo když se David potápěl v jezeře a pořezal si ruku.
A kromě toho, já a Vláďa jsme dostali vyrážku. Náš vedoucí povídal, že to je asi otrava z toho zkaženého kuřete. On povídal, že takovou podobnou vyrážku dostal ze stravy ve vězení. Já jsem rád, že se odtamtud dostal a stal se naším skautským vedoucím. Povídal, že za ten čas, co tam byl, zjistil, jak se stát lepším. Teď už ale musím jít. Jdeme do města poslat pohledy a koupit náboje.
Neboj se o nás. Máme se dobře.
Tvůj Víťa

[TomášFencl]

Jmenuji se Petr, je mi 55 let, narodil jsem se 5. 5. 1955, bydlím v 5. poschodí, v bytě č. 5. Říkal jsem si, že by v tom mohla být nějaká symbolika. A tak jsem jel autobusem č. 5 na letošní 5. dostihy a vsadil na koně č. 5.
A vyhrál si?
Ne, ten kokot doběhl pátej!!!

[toulavej54]

Nymfomanka ve velké krizi jde po ulici. Má obrovskou chuť na sex. Klepe na nějaké dveře, ale nikdo neotevře a ona ani nikoho nepotká. Potom uvidí kostel a vejde do něj. Není tam nikdo krom kněze. "Co si přeješ, dcero?" ptá se farář. "Tebe, vezmi si mě!" "Prosím?" ptá se duchovní. "Chci to a už to nevydržím!" "Ale dcero, jsi v domě božím!" "To je mi jedno, chci, abys se mnou souložil, hned!" "Ale já nemohu! Jsem kněz!" Dívka se svlékne a lehne si na oltář. Má nádherné tělo a kněz neví, co dělat, už to nemůže vydržet, poleje ho horko, pokřižuje se a ptá se Ježíše: "Pane, co mám dělat?" A Ježíš odpoví: "Sundej mě z kříže , pitomče, sundej mě z kříže!"

[TomášFencl]

Policajty trápí, že jim všichni nadávají do debilů, a tak hledají, kdo by jim poradil, jak tomu zabránit. Všichni s nima vyběhnou, buď neví, nebo nechtějí pomoct, až nakonec dojdou do kostela, obrátí se ke Kristu na kříži a ptají se:
„Kristepane, co máme dělat, aby nám všichni furt nenadávali do debilů?!“
A Kristus praví:
„Rád vám poradím, ale napřed mě sundejte z toho kříže.“
Policajti mu vytáhnou hřeby z rukou a on padne držkou přímo na oltář a zařve:
„Napřed nohy, vy debilové!!!“

[TomášFencl]

Kutilové

Nevyčerpatelnou studnicí kutilských historek jsou lékaři.

Koneckonců jsou to oni, u kterých většina příběhů, jejichž hrdinou je kutil a cirkulárka, vrtačka, šroubovák či motorová pila nebo hoblovka, končí. Zvláště bohatou sbírku mají lékaři z rekreačních oblastí, protože chata či chalupa jsou pro kutila nejčastějšími polygony pro experimentování v duchu hesla - udělej si sám.

MUDr. Jaroslav Trávniček, obvodní lékař v Sedlici u Blatné, praví, že už se v tomto směru ničemu nediví.

„Když jsem dělal na chirurgii v Písku, dovezli nám pacienta, který si držel ruku v rozkroku. Ten nebožák něco vrtal a místo, aby použil svěrák, držel si dřevo mezi koleny. Následkem bylo, že si provrtal šourek. Kolega Krampa to nemohl šít, protože říkal, že se smíchy neudrží. Skončilo to dobře, a pokud vím, tak následky toho úrazu po ošetření nebyly nakonec žádné.“

Ruční vrtačka vůbec je zdrojem nejrůznějších kratochvílí amatérských kutilů. Obětí pokusů dokázat, že i intelektuál je schopen vyvrtat díru do zdi, byla manželka jistého pražského lékaře, který na své chalupě potřeboval zavěsit na zeď krucifix po babičce. Ta moudrá žena svému muži říkala: „Zbyňku, já na to pozvu souseda, to je řemeslník.“ Pan doktor zabořil vrtačku do zdi, když předtím zaaretoval spínač, takže když se přístroj kousl, vymkl se mu z ruky a začal rotovat šílenou rychlostí, aby se nakonec utrhl a odletěl. Cestou vzaly za své starožitné hodiny, televizor a poté, kdy se odrazil od šicího stroje, na němž už nikdo nikdy nic neušije, bacil tu opatrnou dámu do hlavy. Když ji s otřesem mozku nakládali do sanitky, ještě prý zanaříkala: „Zbyňku, já ti to říkala.“

Případy, kdy kutilské úsilí poškodí nevinnou oběť, nejsou vzácné. MUDr. Trávníček pamatuje příklad, kdy si jistý chalupář za cenu nezměrného úsilí vykopal ve skále žumpu. Tam, kde by odborník udělal zábranu předepsanou normou, tento amatér položil přes zející jámu pouze překližku. Tak „ulovil“ svoji ženu, která po pádu do hlubiny utrpěla kontuzi ledviny.

Strojem nadmíru nebezpečným je okružní pila - populární „cirkulárka". „Tuhle mašinu bych zakázal pod trestem smrti,“ praví MUDr. Pavel Holub, primář ortopedického a traumatologického oddělení v příbramské nemocnici. „Těch uříznutých prstů je nepočítaně. Jenže: těm lidem jako by to nestačilo. Měl jsem případ pacienta, který si amputoval prsty opakovaně.“

Když už se stane, a prsty jsou uťaty, bývá problém s jejich přišitím na původní místo. Někdy je replantace nemožná kvůli poškození tkáně v místě utětí, nebo i proto, že prsty prostě nejsou k dispozici.

MUDr. Jan Skoula z pražské lékařské záchranné služby uvádí případ, kdy kutil strčil tři prsty do hoblovky. Na dotaz lékaře, kde je má, odpověděl, že mu je sežraly slepice.

V lékařských análech je zaznamenán i případ, kdy kutil, který přišel o prst při sekání dříví, použil promptně vteřinového lepidla. Prst tím zachránil pouze do chvíle, než mu byl v nemocnici opět amputován, protože takto nalepený prst byl už replantace neschopný. A jsme-li už u vteřinového lepidla, uveďme i příklad dámy, která si amatérsky lepila nehty a protřela si oko. Oddělit slepená víčka potom dalo lékařům na očním dost fušku, když předtím museli uklidnit službu konající sestru, která se dala do nezvládnutelného smíchu, když se jí na dotaz, jaký má pacientka problém, dostalo prohlášení - já jsem si zalepila oko.

MUDr. Schwarz, ředitel pražské záchranky, uvádí případ amatérského natěrače. „Dotyčný pán natřel plot na chatě. Ruce od barvy omyl hadrem napuštěným technickým benzinem. Ten poté odhodil do suchého záchodu, kam vzápětí odešel za potřebou. Přitom si dopřál cigaretu, kterou odhodil tamtéž. Následující výbuch způsobil těžké popáleniny sedacích partií amatérského natěrače, který se vznesl do vzduchu, přičemž prorazil stříšku kadibudky a způsobil si otřes mozku spojený se zlomeninou klíční kosti. Při návratu k zemi to nevydržela chatrná konstrukce sedáku nad jímkou, a ten chudák skončil v hlubinách s obsahem pohříchu nevábným a zlomenou kyčlí.“

„Některé věci by někteří jedinci měli dělat v brnění, nebo si na to aspoň vzít přilbu a ochranný štít přes obličej,“ praví MUDr Trávníček. “Měl jsem tady pacienta, který sekal dříví hasičskou sekyrkou opatřenou na druhém konci špičákem, kterým si sám prorazil lebku.“

Naprosto neuvěřitelné věci se mohou dít, zmocní-li se amatér míchačky. Dovezou-li na traumatologii člověka, který vypadá, jako by ho pošlapal slon, možná že to bylo právě proto, že nešika měl v úmyslu pomoci míchání betonové směsi tím, že do míchačky strčil lopatu. Jakmile se mu lopata vymkla z ruky, nabrala ho za kšandy od montérek, několikrát ho vynesla do vzduchu a zase s ním bacila o zem. Přivolaný lékař konstatoval mnohočetné zlomeniny a pohmožděné ohanbí, neboť rozkrok montérek se choval jako lis.

V jisté jihočeské obci je vzpomínána takříkajíc kolektivní katastrofa amatérských dřevorubců, kteří v dobrém úmyslu odstranit letitý akát ohrožující kapličku na návsi, použili lano zapražené za buldozerem. Padající akát se následně zhoupl na drátech elektrického rozvodu, přičemž vytrhal nástřešní sloupky několika domů, kde vzaly za své štíty a kusy střech. Potom dopadl na buldozer, jemuž zdemoloval kabinu, a kořeny vrostlé do základů kapličky nakonec dokonaly dílo zkázy, protože za své vzal i svatostánek.

O tom, co dokáže intelektuál s motorovou pilou v ruce, svědčí případ z Benešovska. Učitel základní školy začal prořezávat ořešák způsobem, že usedl na řezanou větev, přičemž řez vedl mezi sebou a kmenem. Klasický případ podřezání vlastní větve pod sebou, s tříměsíčním pobytem v nemocnici.

Z téhož soudku je případ amatérského tesaře, který vypůjčenou řetězovou pilou zcela bez uvažování přeřízl trám spojující pozednice krovu ve chlévě, tzv. hambalek, protože mu vadil při přebudování chléva na garáž. Následkem bylo okamžité zhroucení střechy, pod jejímiž troskami nebožák pohřbil sebe i svůj automobil. Mohl mluvit o štěstí, že sám spočinul v dutině vedle svého vozu jen se zlomeninou žeber.

Obzvláště populární jsou v lékařských kruzích amatérští elektroinstalatéři. Smrtelné úrazy ponechejme protentokrát stranou. Každý odborník vám řekne, že hroužit se do útrob televizoru šroubovákem bez izolace a sedě při tom na ústředním topení, je pitomost první třídy.

Dotyčný kutil vypovídal v nemocnici, kam byl odvezen ve značně zbědovaném stavu, že ho to „prvně koplo do zadnice“ poté „vlítl ksichtem do bedny“, a když bezmocně ležel na zemi, mohl jen sledovat zpod ožehnutého obočí, jak od hořícího přijímače chytá nábytková stěna. Od té doby je silně alergický na televizní hokejové přenosy, protože touha spatřit prvoligový mač ho přivedla k osudovému rozhodnutí odstranit závadu svépomocí.

Zcela přiměřený věku computerů je případ jisté inženýrky, která monitor svého pécéčka omývala mokrým hadrem za provozu. Lékař, který ji resuscitoval, jí poradil, ať příště přístroj alespoň vypne a když už, tak ať ten hadr aspoň předem vyždímá.

Nikdy nevěřte prodavačům nábytku, že sestavit to či ono je hračkou. Prodavači lžou a montážní návody zastírají rizika s tím spojená. V lékařských análech je zaznamenána i děsivá příhoda jistého doktora obojího práva, který uvěřil, že sestavení regálové stěny z nerezových trubek zvládne i amatér. Sestavení opravdu zvládl, a když se s regálem dostal do třímetrové výše u stropu své advokátní kanceláře, měl ho podle návodu ukotvit ve stropu šroubovacími hroty. Jakmile několikrát otočil maticí, regál se odlepil od stěny i s nešťastným juristou. Pod trubkami a nepohyblivého ho našli kolegové až nazítří ráno v poněkud potupné situaci, protože se v tom stavu nemohl uchýlit na toaletu.

Zcela rizikovým chováním je zlozvyk ukrývat potřebný spojovací materiál v ústech. Každý lékař vám potvrdí, že pokud spolknete hrst nerezových vrutů, jako jistý státní zaměstnanec, který si svépomoci montoval kuchyňskou linku, existuje jen malá možnost, že vyjdou přirozenou cestou.

Vyjma újmy fyzické, existuje i reálné nebezpečí, že se kvůli svépomocné montáži nábytku dostanete i do blázince. Lékaři sice mají sklon někdy přehánět, ale proč nevěřit známému pražskému sexuologovi, který tvrdí, že má už rok v péči kutila, který provozoval sex na svépomocně smontované palandě, která se pod náporem vášně zhroutila. Ten muž má od té doby problémy s erekcí a úspěchem terapeuta je prý už to, že přestal koktat.

Na závěr malá statistika. Podle lékařů prý nejčastější obětí kutilství je profese vojáci z povolání. Domácí výbuchy a katastrofy spojené s požáry způsobují hlavně pedagogové a ženy v domácnosti. Na montáže nábytku a vůbec vše, co se dělá podle návodu, by si měli dát pozor právníci, protože ti mají sklon pošetile věřit úředním návodům!

Že k úrazu může přijít i technik, dokládá případ svépomocného řezníka občanským povoláním stavebního inženýra. Místo prasete omráčil sebe a vyděšené zvíře potom pokousalo několik zabijačkových hostů, jimž musela být dána protitetanovka.

A ještě poslední historka o tom, že fušovat se dá i do medicíny. MUDr. Schwarz vzpomíná na případ amatérského ošetření jistého zedníka, který padl pod neobvykle vysokou dávkou alkoholu, přičemž chrčel a podivně slintal. Jeho neméně zřízení kumpáni to okamžitě diagnostikovali jako epileptický záchvat. „Pacienta“ znehybnili tím, že na něj nalehli vší silou a podle jakési zmatené teorie, že epileptikům se musí vkládat něco mezi zuby, mu tam narvali násadu od lopaty. Vyjma polámaných žeber si musel potom dotyčný pořídit i zubní protézu.

Pokud jste pod vánočním stromkem nenalezli vrtačku či hoblovku, nic si z toho nedělejte. Chopte se šroubováku a běžte naboso vyměnit vypínač v koupelně stojíce na mokrém ručníku. Přeji vám příjemný pobyt na jednotce intenzívní péče.

[TomášFencl]

Stojí vedle sebe tři židovské obchody.
Majitel levého obchodu, Roubiček, vyvěsil ceduli: NEJNIŽŠÍ CENY.
Majitel pravého obchodu, Kohn, vyvěsil ceduli: NEJKVALITNEJŠÍ ZBOŽÍ.
Majitel prostředního obchodu, Šlomo, vyvěsil ceduli: VCHOD TADY.

[TomášFencl]

Jicchok a Sára plánují dovolenou. Na ničem se ještě neshodli, a už byli v sobě.
– Vyslovuje se to Hauuaií, kolikrát ti to mám říkat! rozčiluje se Sára.
Ale jazykový negramota Jicchok stále stupidně oponuje:
- Když vidím napsáno Havaj, tak čtu Havaj. Jako v Talmudu. Čtu to, jak to tam je, kam bych jinak došel. A fertig.
A tak se hádají až do odletu na dovolenou, protože na tom se přece jenom dohodli. A hned jak vylezli z letadla, ptají se úředníka na letišti:
- Celou dobu se hádáme o to, jak se správně vyslovuje jméno vašeho krásného ostrova. Je to Hauuaií, nebo Havaj?
Úředník se mile usměje:
- Je to Haauuaií.
Sára vítězně zavřeští:
- Slyšíš, Jicchok? Mám pravdu! Mám vždycky pravdu.
Letištní úředník s pochopením pohlédne na Jicchoka.
- Ouuiítejte na Hauuaií.