Před pár týdny jsem byl na rodinné akci, narozeniny tety.(Tak na okraji: strýci jsem kdysi dávno, jako prepuberťák záviděl dvě věci , krásného bílého Wartburga 312 a tetu, taky krásnou
)
v sále bylo asi padesát lidí, genderově půl na půl, více starších ale i asi tak deset mladších kluků 15 -30 let. Skoro všichni fotili, točili. Mobilem. Já byl jediný s "foťákem" Za celou dobu se mně nikdo nezeptal, co to mám, nikdo, ani ta teta, se mně nezeptal, kdy a kde by mohli nějakou fotku uvidět.
Fotilo se mi o to hůř, že , pokud se někde něco dělo, ihned bylo nataženo dvacet rukou s mobily zepředu a pár i zezadu (v rámci selfie
), takže udělat nějakou kloudnou fotku bylo zatraceně těžké. A fotily všechny generace, i starší paní.
Slušnějších fotek mám fakticky pár.
A nikomu je neukážu, heč!
Syn je režisér, fotí, maluje. Takže vizuál je mu blízký. Když mu rozpočet nějakého projektu nedovolí točit na redku nebo ještě nějakou jinou špica kameru, jejíž jméno mi vyletělo, tak to odmítá. Ne proto, že by byl zbytečný frajer, ale proto, že chce vytvořit i po technické stránce kvalitní věc. Fotí na Canon, Sony, plný formát a samozřejmě i na mobil. Asi tak 80-90% jeho běžných výstupů. "co bych se tahal, když to mám v kapse".
Teď jsme si tiskli něco ve formátu A3 a bohužel, nejsem natolik dobrý abych poznal street nebo krajinu na normální prohlížecí vzdálenost , zda je z mobilu či z foťáku. U "bokehovek" to je něco jiného.
Takže pokud se ptáš na pocity, tak ty pro mně, jako příznivce focení "klasickým způsobem" nejsou příliš povzbudivé, ještě podtržené situací a trendy Pentaxu. (I když už se svoji K30 fotím málo, tak jako že Pentax byla moje první zrcadlovka a i další byly této značky, tak nějak mi ta značka přirostla k srdci a přiznám, že ergonomie mé Sony je daleko za Pentaxem)
Já jsem právě dost bokehový a malohloubkoostrostní, takže mně mobil netankuje. Také pocit z "ergonomie" mobilu je velmi odtažitý. Mobilem sice fotím, ale jak vidno nerad.
Fotím si pro svoje uspokojení, musím přiznat, že není moc časté. Ale když se zadaří tak se i předvedu. Pokud nekecají, tak se to mé milé, dětem, snaše, sestře i některým kamarádům líbí. Někdy to i vyvolá diskuse. Takže taková bývá moje polečenskaá satisfakce. Na příští rok, právě z popudu kamarádského, plánujeme společnou výstavu, syn, moje paní a já, možná se přidají svými výtvory i dcera a snacha, tak uvidíme
Fotím na FF, ale jelikož jsem "umělec velkého formátu"
, nejraději bych přešel na nějakého toho takzvaného středoformáta, ta GFX100II se mi designově strašně moc líbí, a i výstupy a nevím, co bych radši, ji nebo HD1 nebo II. A dělal bych fakt velké tisky.
Ale výsledek rozhodování je jednoduchý, prachy
V technice, myslím, že trend je jasný . Fotombily. Stále se zlepšují a zlepšovat budou. Jak hard tak software. Trochu se divím, že výrobci fotoaparátů obecně jaksi otálejí využít pokroky ve zpracování obrazu přímo v tělech, jak to dělají mobily. Konektivita se lepší. I když zapřisáhlí příznivci větších krabic mohou být proti, myslím, že může nastat čas, kdy se možná ty dvě vývojové linie v nějakém bodě setkají. Softwarově s velkou pravděpodobností, hardwarově možná taky, opticky (myslím klasické objektivy)asi ne.
Asi z časem spadneme definitivně do kategorie "podivínů", kteří běhají po světě s nějakými krabicemi v rukách.
Bude nás málo a proto budemejako za dřevních fotodob výjimeční a zase si nás lid dělný a pracující začne všímat a chtít vidět, co z toho retra leze.
Už aby to bylo