Par slov pro zpříjemněný výběru nějakého toho skvělého a drahého LCD.
Jsou to zhruba dva roky, co jsem řešil podobný problém. V touze po co nejlepším LCD, v očekávání super barev a kdesi cosi, jsem se nakonec v jedné slabé chvilce vyhecoval a utratil (pro mě) neuvěřitelných 13,5k za Fujitsu-Siemens P-19. (Fakt jsem tolik utratil za LCD? 8O)
Vše bylo super do doby, než jsem si domů přinesl fotky z labu. Propastný rozdíl. Nepropadal jsem ovšem panice, moje super LCD má v softu spoustu šoupátek, hejblátek a tak jsem se ponořil do říše divů ICM.
A co výsledek? Totální frustrace. Pokud jsem vyladil LCD do stavu přibližné podobnosti s výstupy z labu (zkoušel jsem 2 laby, Minolta a Fuji), tak byl obraz dotálně degradován pro jinou práci. Hned jsem si říkal, k čemu je mi tak drahé LCD, když ho pro práci s fotkami musím totálně zkriplit.
Po čase jsem ovšem přišel na "skvělý" fígl

, fotky připravené do labu jsem si vzal do práce a prohledl je na obyč kancl Dellu. A hned jsem měl představu, jaké z toho budou fotky
na papíře. Takže mi zbyl nakonec z toho LCD jen dobrý pocit, že mé oči netrpí jako u normální obrazovky.
Ale i tato pohádka má celkem dobrý konec, lékem na mou nespokojenost byl nákup tiskárny.
Bez větší námahy mám výstupy, přesně podle mých představ. Fakt úleva.
Nechci, tady tímto nikoho odrazovat. Klidně si tu radost s pořádným LCD udělejte, ale je nutné si uvědomit, že tak velká investice nemusí být vždy dostatečně efektivní.
Dnes bych za ty prachy šel do nějakého 24" LCD, resp. bych si koupil normální 19“ a zbytek investoval do něčeho jiného.