Při použití na film se tento faktor jaksi "ztrácel" v procesu a velmi těžko by se dokazoval. Nebyla možnost vidět důsledek tak napřímo jako je to v digitálu. Nikdo se tím prakticky ani moc nezabýval, protože rozdíl mohl být už v samotné kvalitě rozdílných filmů, způsobu vyvolávání atd. Navíc pod zvětšovákem ještě faktor kvality zvětšovacího objektivu a stejně bychom tam nic moc neviděli. Na výsledném fotografickém papíru se všechny tyto faktory sečetly, ale papír měl tak nízkou schopnost záznamu (cca.10č/mm) že se to "ztratilo". Ani k diapozitivu jsme nebyli nijak kritičtí a i tam hrála úlohu kvalita filmu a vyvolávání.
Takže fotografické příručky vůbec nelhaly, nebylo proč se tímhle problémem zabývat a žádné skutečné důkazy. Dnešní fotografické příručky a rádcové jednoduše přebírají to co se dosud napsalo.
Digitální záznam je ovšem mnohem nekompromisnější jak k objektivům, tak k polarizačnímu filtru. Odpadly různé mezistupně (kvalita filmu, vyvolávání, zvětšování) a máme k dispozici "přímý záznam". Pixely jsou neúprosně kritické a ukážou každou chybičku, kterou jsme u filmu přehlíželi a ani vidět nemohli. Navíc si kriticky prohlížíme obrázek v 1:1, tedy vlastně jako 1,3x1m zvětšení (a kdo takovou zvětšeninu od kinofilmu, a CCD je menší, požadoval?) a jak jsem řekl, každá chybička, všechny neduhy polarizáku jsou na kvalitě záznamu evidentní.
Ale na konečném printu, ovlivněném ještě mnohem víc druhem printeru, barev atd., se to nejspíš asi také "ztratí"...

Pravděpodobně se tímto problémem zatím nezabývaly ani chytré knihy o digitální fotografii, ani chytří rádcové, jenom prostě opakují již napsané. Ale tahle WEB si dala do vínku, že bude "jiná" než ty ostatní fotografické WEB, nejen že budeme k sobě ohleduplní (což se nám moc nedaří), ale že budeme ve fotce progresivnější a trošku vpředu. A nový pohled na věc se vždycky musel vybojovat na zaběhnutých názorech.

To by snad v krátkosti a stručnosti stačilo........................ jirka