Voigtländer APO-Lanthar 90mm f3,5 SLII
Napsal: 01 kvě 2017, 11:18
Název objektivu: Voigtländer APO-Lanthar 90mm f3.5 SL II
Průměr předního závitu: 52mm (39mm)
Váha: 320g
Rozměry: 63x48mm
Minimální a maximální možná clona: f/3.5 ~ f/22
Materiál těla objektivu: Kov
Bajonet: KA (bez čipu)
Prachotěsnost a voděodolnost: není
Clonový kroužek: Má
Tenhle objektiv svými katalogovými parametry nijak neoslní. Světelnost není nijak výjimečná, ohnisko také ne, AF chybí úplně. Není ani skutečně „makro“. Je jen APO - apochromatický.
Konstrukce objektivu
Svým designem se objektiv podobá řadě limited – připomene je legračně tvarovanou sluneční clonou usazovanou do filtrového závitu a konstrukcí z anodizovaného hliníku.
Objektiv do těla nehlásí jméno a ohniskovou vzdálenost, v podstatě ve shodě s objektivy řady KA komunikuje jen clonu.
Objektiv má dráhu ostření cca 270°, což je fajn kompromis mezi přesností a pohodlím s rychlostí.
Optika
Je naprosto famózní. Pokud neudělá chybu fotograf (špatně zaostřeno, máznutí pohybem) lze o nějaké neostrosti mluvit jen v souvislosti s difrakcí. Rovina ostrosti je navíc téměř dokonale plochá – pokud zaostříte na nějakou rovnou pluchu střed obrazu, okraj bude zaostřený taky (teda pokud jste na tu plochu kolmo).
Zkoušel jsem ostrost porovnávat s Tamronem 90 mm a Pentaxem FA85 a přestože ve středu obrazu je rozdíl nepozorovatelný, směrem o okraji Voigtländer vítězí od f3,5 do f8 celkem výrazně, dále už rozdíl žere zmíněná difrakce.
Zkreslení objektivu je nepozorovatelné, vinětace není velká a někde kolem f5,6 mizí zcela.
Laterální aberace tohle sklo nezná, výborně ošetřené jsou i podélné bokehové aberace, takže kontrastní černobílý objekt mimo hloubku ostrosti se nezmění tak snadno na zelenofialový, ale rozmaže se s lepším podáním barev. Trochu fialové na nižších clonách můžete pozorovat na lesklých detailech, tomu se asi úplně vyhnout nedá.
Bokeh – při f3,5 není rozmazání tak úžasné jako na otevřenou clonu s FA85/1.4, ale rozmazání má moc pěkný charakter a hlavně zachovává věrné barvy.
Makro?
APO-Lanthar umí zaostřit celkem blízko, na 50 cm. To dává poměr zvětšení 1:3,5. K objektivu se dodává dedikovaná close-up předsádka, která se šroubuje do 39 mm závitu na sluneční clonu a s ní je poměr zvětšení skoro dvojnásobný, přičemž pak nelze zaostřit na nekonečno a nejbližší vzdálenost ostření klesne na 32 cm. Předsádka trochu rozšíří zorný úhel – bez ní objektiv dává zorný úhel trochu užší než Tamron 90 mm, s předsádkou je naopak šírší.
Ani s předsádkou teda není tento APO-Lanthar makro objektiv. Zvětšení je sice možné dále natahovat použitím telekonvertoru nebo mezikroužků, ale za cenu kompromisů v kvalitě obrazu.
K čemu je dobrý?
Především pro technickou fotografii – produktové fotky a reprografii – je tohle profesionálův splněný sen. Může vlastně fotit přímo do jpg, a fotky rovnou odevzdat, protože nic jiného, než přidat vodoznak, není třeba dělat.
Další užité apochromatického objektivu je pro astro fotografii. Ne vždycky je potřeba mít na hvězdičky super dlouhé metrové ohnisko. Ale vždycky je dobré mít apochromatickou optiku.
Portréty jsou další typické využití – u běžného objektivu v obličeji portrétované osoby ruší přechody do zelené a fialové mimo hloubku ostrosti – typicky ve vlasech a vousech. Tahle starost s APO odpadá.
Fotit se s ním dá samozřejmě všechno, co nevyžaduje zoom a automatické ostření a fotit s ním je především velmi příjemné.
Průměr předního závitu: 52mm (39mm)
Váha: 320g
Rozměry: 63x48mm
Minimální a maximální možná clona: f/3.5 ~ f/22
Materiál těla objektivu: Kov
Bajonet: KA (bez čipu)
Prachotěsnost a voděodolnost: není
Clonový kroužek: Má
- vt9035px.jpg (17.77 KiB) Zobrazeno 6239 x
Konstrukce objektivu
Svým designem se objektiv podobá řadě limited – připomene je legračně tvarovanou sluneční clonou usazovanou do filtrového závitu a konstrukcí z anodizovaného hliníku.
Objektiv do těla nehlásí jméno a ohniskovou vzdálenost, v podstatě ve shodě s objektivy řady KA komunikuje jen clonu.
Objektiv má dráhu ostření cca 270°, což je fajn kompromis mezi přesností a pohodlím s rychlostí.
Optika
Je naprosto famózní. Pokud neudělá chybu fotograf (špatně zaostřeno, máznutí pohybem) lze o nějaké neostrosti mluvit jen v souvislosti s difrakcí. Rovina ostrosti je navíc téměř dokonale plochá – pokud zaostříte na nějakou rovnou pluchu střed obrazu, okraj bude zaostřený taky (teda pokud jste na tu plochu kolmo).
Zkoušel jsem ostrost porovnávat s Tamronem 90 mm a Pentaxem FA85 a přestože ve středu obrazu je rozdíl nepozorovatelný, směrem o okraji Voigtländer vítězí od f3,5 do f8 celkem výrazně, dále už rozdíl žere zmíněná difrakce.
Zkreslení objektivu je nepozorovatelné, vinětace není velká a někde kolem f5,6 mizí zcela.
Laterální aberace tohle sklo nezná, výborně ošetřené jsou i podélné bokehové aberace, takže kontrastní černobílý objekt mimo hloubku ostrosti se nezmění tak snadno na zelenofialový, ale rozmaže se s lepším podáním barev. Trochu fialové na nižších clonách můžete pozorovat na lesklých detailech, tomu se asi úplně vyhnout nedá.
Bokeh – při f3,5 není rozmazání tak úžasné jako na otevřenou clonu s FA85/1.4, ale rozmazání má moc pěkný charakter a hlavně zachovává věrné barvy.
Makro?
APO-Lanthar umí zaostřit celkem blízko, na 50 cm. To dává poměr zvětšení 1:3,5. K objektivu se dodává dedikovaná close-up předsádka, která se šroubuje do 39 mm závitu na sluneční clonu a s ní je poměr zvětšení skoro dvojnásobný, přičemž pak nelze zaostřit na nekonečno a nejbližší vzdálenost ostření klesne na 32 cm. Předsádka trochu rozšíří zorný úhel – bez ní objektiv dává zorný úhel trochu užší než Tamron 90 mm, s předsádkou je naopak šírší.
Ani s předsádkou teda není tento APO-Lanthar makro objektiv. Zvětšení je sice možné dále natahovat použitím telekonvertoru nebo mezikroužků, ale za cenu kompromisů v kvalitě obrazu.
K čemu je dobrý?
Především pro technickou fotografii – produktové fotky a reprografii – je tohle profesionálův splněný sen. Může vlastně fotit přímo do jpg, a fotky rovnou odevzdat, protože nic jiného, než přidat vodoznak, není třeba dělat.
Další užité apochromatického objektivu je pro astro fotografii. Ne vždycky je potřeba mít na hvězdičky super dlouhé metrové ohnisko. Ale vždycky je dobré mít apochromatickou optiku.
Portréty jsou další typické využití – u běžného objektivu v obličeji portrétované osoby ruší přechody do zelené a fialové mimo hloubku ostrosti – typicky ve vlasech a vousech. Tahle starost s APO odpadá.
Fotit se s ním dá samozřejmě všechno, co nevyžaduje zoom a automatické ostření a fotit s ním je především velmi příjemné.