Svítání u Mono Lake I.

Vápencové věže před východem slunce.

Hladina jezera Mono se mění. Díky poklesu hladiny dnes můžeme obdivovat nádherné vápencové věžovité útvary, které byly jinak dříve pod vodou (na druhou stranu po odtoku vody přestaly útvary růst a začaly erodovat vlivem podnebí, vegetace a návštěvnosti). Salinita vody je zde zhruba 2× vyšší než v moři (a mnohem více zásaditá). Množství solí se také s časem mění - v roce 1941 dosahovala cca 50 g/l v osmdesátých letech ale téměř 100 g/l. Před patnácti lety byla naměřena hodnota 78 g/l a očekává se, že během 20 let klesne na cca 69 g/l, jak se voda do jezera postupně doplní. S tím však také pod hladinou opět zmizí ony nádherné sloupy. Pokles hladiny o cca 12 m v minulém století byl způsoben odvodem vody z přítoků Mono basin (především stavba akvaduktu v roce 1941), kdy odpar začal převyšovat přítok vody. Dnes je snaha vodu navrátit nazpět, čímž časem dojde k obnově původní hladiny a rozlohy jezera. Důsledkem toho však budou zatopeny tyto sloupy. A jak tyto ikonické sloupcovité útvary vznikly? Vyvěrající čerstvá voda s vysokým obsahem vápníku se míchala s vodou v jezeře bohatou na uhličitany a prostou chemickou reakcí tak vznikaly uhličitany vápenaté - vápenec. Stáří věží na fotce se odhaduje na 200 až 900 let - jinde se však vyskytují pozůstatky tufů starých cca 13 000 let).

5 s | F13.0 | 20.0 mm | ISO: 100
28. srpna 2017