Grus grus (jeřáb popelavý) - I.

Tak trochu jsme doufali v mlhy. Nebyly. Jako místo, kde bychom chtěli zkusit jsme si dle map vyhlídli okolí rašeliniště. Chtěli jsme jej trochu prozkoumat a najít vzácné druhy rašeliništních rostlin. Nepovedlo se. Místo je prakticky nedostupné. V podmáčené husté rákosině jsme to nakonec vzdali. Byla prakticky neprůchodná. Co nás ale před tím velmi potěšilo? Jeden z prvních zvuků, který jsme uslyšeli, když jsme vylezli z auta, bylo známé ptačí volání. Neslo se krajinou na velkou vzdálenost. A z několika míst v okolí. To volání patřilo jeřábům popelavým. Zdejší kraj je plný luk, polí a bažin. Ideální místo, takže není divu, že tu jsou. Jedno hejno se ozývalo relativně blízko, a zdálo se, že se ozývá z poza okraje lesa. Což byla pravda. Přikrčení jsme se plazili blíže a blíže. Bylo ráno. Chladno a vlhko. Spousta rosy a tím pádem promočené kalhoty a boty - přesně pro to jsem šel v sandálech a zavřené boty jsem nechal s ponožkami v autě. Skupinku jeřábů s jedním mládětem jsme našli, a trochu vyfotili. Poblíž lovilo i několik čápů. Později se ukázalo, že zdejší kraj čápům přeje - včetně obyvatel. V každé vesnici je postavené minimálně jedno čapí hnízdo. Další dny jsme jich viděli celkem stovky. Během jediného dne jich bylo víc, než jsem snad viděl za celý svůj život...

3. srpna 2019