Orchis spitzelii (vstavač Spitzelův)

Ač jsem neplánoval na toto místo tento rok jít, byli jsme kousek od něho a projížděli jsme kolem. Nakonec jsme jej navštívili. Čas nějaký než bude tma byl. Cesta do strmých kopců byla dlouhá a čas kvapil. Prudká letní bouřka přinesla s sebou ještě překvapení. Poprvé v životě jsem mohl konečně vidět mloky. V přítmí zamračené horské bučiny jich běhalo po dešti mnoho. Pomalu každých 200 m jsem našel jednoho pobíhat v lese nebo na cestě - od mrňousků po velké dospělé. První vstavače Spitzelovi jsme našli tam kde před dvěma lety - stejná skupinka, kterou jsem tam našel, trochu odříznutá od ostatních. Hlavní místo je o sto padesát výškových metrů a nějaký kilometr chůze dál. Nalézt jej není těžké podle jednoho z místních pramenišť. Pomalu se snášel soumrak. Není čas se kochat okolím a je potřeba začít šplhat do velmi prudkého svahu - nad ním, kde se svah již začíná mírnit a přecházet v hřeben, roste mnoho vstavačů Spitzelových. Vzhledem k promočenosti bot jsem nakonec do svahu šplhal bos. Příjemné osvěžení a bahenní lázně. Letos mě tam však čekalo ještě jedno milé překvapení... karpatský endemit. Můžete hádat jaký.

12. června 2020